Krásný den, moji milí! Dnešní post nebude ani o módě, ani trendech, ani ničem podobném. Bude čistě o tom, co mi v tuhle chvíli nejvíc plní mozkovou kapacitu, nad čím přemýšlím pořád dokola a co se vás, mé čtenáře, dotýká ze všech nejvíc.
Tenhle blog bude mít brzo první narozeniny. Ještě teď mám v živé paměti, jak jsem zuřivě přemýšlela, co budu po odchodu Alex s blogem dělat. Měla jsem samozřejmě možnost ho prostě jedním kliknutím zrušit, nebo poprvé pokračovat sama za sebe. Řekla jsem si tenkrát, že to dám a pustila se do blogování (nebo “blobování”, jak už tomu moji přátelé jinak neřeknou).
Po roce budování jména, hledání cest a hlavně učení se, o čem blogování vůbec je, jsem se dostala do bodu, kdy mám s vámi, mými laskavými čtenáři, krásný vztah (teda aspoň doufám), kdy mě oslovují značky s nabídkami na spolupráci, kdy mě značky zvou na své prezentace. A já zjistila, že mým největším problémem je, že neumím nic dělat “na půl”.
Chci tím říct, že když něco dělám, tak to dělám na plné pecky. Problém nastává ve chvíli, kdy k blogování mám ještě další 2 regulérní práce na PLNÝ ÚVAZEK. Musím přednášet a učit a starat se o svou Školu stylu a ještě o druhou společnost Backstage, která je zaměřená na marketing firem a výrobu klientských časopisů. A protože jsem udělala jedno velmi špatné rozhodnutí (čili NIKDY nepodnikejte s nejlepšími kamarády), nemůžu si ještě chvíli dovolit žádnou další výpomoc.
Musíte sami uznat, že dělat 3 práce a všechny na 100%, to už matematicky dost nevychází. Občas tak strašně závidím všem “profesionálním dcerám/věčným studentkám”, že mají možnost blogovat opravdu na profesionální úrovni a nehrozí jim každodenní kolaps, bydlení pod mostem nebo smrt hladem! 🙂
Jasně, byla to moje volba, ale neměla jsem na začátku nejmenší tušení, že se můj blog nafoukne do takových rozměrů. Už to není jen o příležitostném focení outfitů se svým tátou. Chci vám dodávat konsistentní obsah, lepší a lepší články, ukazovat kvalitnější fotky… A to chce opravdu dobré plánování (v čemž opravdu dobrá nejsem).
Ale obsahem to nekončí. Kromě komerčních povinností, které souvisí s placenými spoluprácemi (které aspoň trochu zaplatí můj čas), je tu ještě komunikace s vámi. Spočítala jsem to a denně odpovídám na 50 – 100 zpráv, které mi píšete na Instagramu, na Facebooku nebo mi je posíláte mailem. A víte co, odpovídám na KAŽDOU zprávu!
Nechápejte mě špatně, jsem dojatá z toho, jak spolu dokážeme komunikovat, jen jsem single, bezdětná a i tak mám pocit, že dělám jen polovinu toho, co bych jako “správná blogerka” dělat měla!
Jen pro představu, co moje “polovičaté blogování” vlastně časově obdnáší:
- Odpovídání na zprávy a dotazy mi zabere tak 2 hodiny denně. Bohužel jsem z těch, kteří tohle musí udělat hned, jinak se v tom ztratí a doháním to po večerech. A to pak trvá mnohem déle.
- Když mi dorazí nějaký balíček s PR vzorky na ozkoušení, natočení, zeditování do nějaké zajímavé podoby a postování na Instagram trvá minimálně 30 minut na jednu zásilku.
- Nafocení outfitu nebo jiných ilustračních fotek, zeditování, research k článku, napsání článku, jeho naplánování na všechny sociální kanály, jeho propagace na Instagramu a Facebooku je práce tak na 4-5 hodin.
- Obsah na Instagramu (editování fotek, příprava stories, natáčení…) to je tak minimálně na hodinu a půl denně. Jen ten čas je “rozfrncaný” do celého dne, takže je to vlastně ještě náročnější.
- Účast na blogerských akcích, kam samozřejmě chodit nemusím, ale když chci zůstat “v centru dění”, abych vám mohla předávat nové a zasvěcené informace, tak se tam občas prostě musím ukázat. Notabene ve spoustě případů prostě chci klientům a značkám vyjádřit svou podporu tím, že na jejich akci dorazím. Když to hodně zkrouhnu, je to tak 5 hodin v týdnu.
- Posezení u kafe se spřátelenými blogerkami, abych měla přehled nejen o drbech (haha), ale i o nových aplikacích, administrátorských vychytávkách na blogu, nových zákeřnostech instagramového algoritmu… Tak to už jsem neměla tak půl roku! Protože… viz výše.
A dostáváme se do finále. Tohle všechno, co jsem vám vyjmenovala, je pořád ještě jen část z blogerských “povinností”. Myslím, že i kdybych měla na práci jen blogování, stejně by mi na to nestačilo 24 hodin denně. A já k tomu pořád musím zvládat zabezpečit chod 2 dalších společností.
Prostě a jednoduše – dostala jsem se do bodu, kdy zvažuju, jestli má vůbec cenu pokračovat. Dělat něco napůl, nebýt 100% spokojená s tím, co vám, svým čtenářům, předávám a ještě dávat veškerý svůj volný čas do on-line podoby. Takže jsou 2 možnosti:
- Buď to zabalím (buď dočasně, což je pro blogera stejně smrt, nebo napořád).
- Nebo použiju tu novou šablonu, kterou jsem před měsícem koupila a chtěla jí spustit na 1. narozeniny blogu. To znamená, že v sobě najdu nějakou rovnováhu, abych zvládla všechny 3 práce a ještě si třeba vyšetřila čas na hledání nového boyfrienda (kterému nebude připadat divné, že pořád visím na telefonu 🙂 ).
Opravdu nechci, abyste celé tohle srdceryvné vylití chápali jako stěžování si. Jen k vám chci být pořád upřímná a tohle je věc, která se týká obou stran monitoru. Takže já si jdu sepsat seznam PRO a PROTI a uvidíme, jak to celé dozraje. Mezitím se mějte nádherně, užívejte poslední nádherné letní dny a myslete na mě (ale zas ne moc, ať furt neškytám 🙂 ).
Xo, Vaše
)