“Všechny negativní věci o vás samotných vám do hlavy nacpali ostatní, ne vy. Ale jen vy sami jste je schopni z té hlavy odstranit. “
Transformace z osoby, která na sobě nemá ráda téměř nic v bytost, která si váží všeho, čeho dosáhla, je dlouhá a hodně náročná. Víte, jak vám pořád říkám, že kdyby to bylo jednoduché, dělal by to každý? A platí to i ve znovunalezení sebevědomí.
Říkám znovunalezení, protože jak jsem řekla už u prvního bodu – každý se narodí na stejné startovní čáře. Vzpomeňte si na to, jací jste byli jako malé děti. Všichni jsme nadšeně plácali na pískovišti do báboviček a stavěli hrady. Někdo byl hajzlík a ten hotový hrad rozšlapal. Ale nikdo z nás neměl v hlavě zakódováno “stavět hrad nepůjdu, protože na to nejsem dostatečně dobrý a nemám k tomu potřebnou kvalifikaci”.
Postupem času jsme začali slýchávat věty “nemůžeš si na sebe vzít tohle, co chceš ty, co by tomu řekli ve škole” nebo “nehraj si s touhle holčičkou, protože její maminka je jen uklízečka a co by tomu řekli ostatní”…. doplňte si podle své zkušenosti.
“Dávejte si věci do souvislosti. Nahlížejte na ně v širším kontextu. V jednom podcastu jsem slyšela fantastický tip: U každého problému se zamysli, jestli se tím budeš trápit i za 5 let. Jestli ano, vyhrň si rukávy a začni pracovat na vyřešení. Jestli ne, kašli na to rovnou!”
Ruku v ruce s “děláním dojmu na ostatních” jde další syndrom moderní doby jménem “srovnávání se s ostatními”, který se vlivem sociálních sítí rozrostl do děsivých rozměrů. Psychologové to dokonce označují za pandemii.
Hlavně u hodně mladých ročníků, které už takhle mají v hlavě bramboračku, je srovnávání se běžnou denní rutinou, která jim ve většině případů způsobuje těžké deprese a záchvaty úzkosti. A to nemluvím o tom nejhorším, co dokáže srovnávání se vyprodukovat, a to je závist.
Nám starším a pokročilým se tenhle především instagramový sen víceméně vyhýbá a to právě díky tomu, co máme za sebou, čím jsme prošli a hlavně tím, že na věci dokážeme nahlížet v širším kontextu a s nadhledem. Někdy je ten dřívější ročník narození dost k užitku. A ani nemluvím o tom, že starší ročníky možná ani nezaregistrovali, že tady nějaký instagram nebo twitter je. Což je mimochodem dost škoda, protože právě my, zralí, si dokážeme ty krásné barevné obrázky ostatních užít v tom nejlepším slova smyslu a opravdu v nich nacházet inspiraci a ne předmět závisti.
“Nesrovnávejte se s ostatními. Zůstaňte věrni svému žebříčku hodnot. Nezáviďte, ale inspirujte se. V tom je totiž obrovský rozdíl, který když pochopíte a začnete to praktikovat, tak vám neuvěřitelně zvýší sebevědomí a vlastně zlepší celý život.”
Dalším obrovským žroutem sebevědomí jsou toxičtí lidé kolem vás. Od rodičů, přes partnery až po vaše kamarády. Vím z vlastní zkušenosti, že věta: “Odstřihněte všechny toxické kamarády”, se říká snadno. Ale doopravdy udělat šmik, to je fakt nářez. Nejen, že je to většinou hodně emočně náročné, někdy i dost slz padne, ale taky to většinou nejde udělat frk frk ze dne na den. Hlavně u těch, jak říkám, “nenápadných tichých vysávačů energie”.
Pochopitelně, nejhorší možná varianta je, když ti nejvíc toxičtí lidé jsou vaši rodiče. Od těch se dá velmi složitě odstřihnout, ve většině případů to zkrátka vůbec nepřichází v úvahu, protože jsme prostě příliš slušní a máme v sobě jasné morální hodnoty, které nám nedovolí přerušit s nimi kontakt nadobro.
V tom případě radím – omezte kontakt s nimi na minimum, buďte pořád slušní, nehádejte se, ale pokuste se s nimi komunikovat stylem “jedním uchem tam a druhým ven”. Věřte mi, mám s tím bohaté zkušenosti. Víte, kolikrát jsem slyšela, jak moc jsem neschopná, nebo že nedokážu ani vychovat psa, natož sebe, nedej bože dítě? Mockrát! V takových vypjatých momentech si vybavím něco fakt hezkého, na co se buď těším, nebo co jsem zažila. Ať je to třeba západ slunce u moře nebo novou knížku, která na mě čeká na nočním stolku.
“Vaše sebevědomí zmizelo kvůli toxickým vztahům, které vás už dávno nečiní šťastnými. Nesnažte se zuby nehty setrvávat ve vztahu jen kvůli zvyku nebo tomu, že se bojíte být sami. Teprve tehdy, až se odpoutáte a znovu nadechnete, pochopíte, jak velká je to pravda a jak moc si znovu začnete vážit sebe samých.”
Poslední krok k získání sebevědomí je vlastně docela prostý, ale to rozhodně neznamená, že je snadný.
Musíte se v něčem najít! Tím chci říct, začít dělat něco, v čem se cítíte silní v kramflecích, co vás doopravdy baví a naplňuje. A je úplně jedno, co to je. Může to být i pro někoho bezvýznamná věc, která ale pro vás má velký význam.
Nemusíte rovnou podávat žádost o rozvod nebo výpověď. Ale stačí, že si vyčleníte z týdne alespoň malou část jen pro sebe a v tu dobu budete “zdravě sobečtí”, tudíž budete dělat přesně to, po čem toužíte, vždycky jste to chtěli udělat, ale nikdy jste nenašli odvahu. Už žádné výmluvy!
Jestli jste dočetli až sem, určitě se poslechněte celý díl podcastu, kde se dozvíte spoustu dalších tipů a myšlenek. Moc si přeju, aby vám moje rady byli k užitku, abyste se jich opravdu drželi a za nějakou dobu se mohli radovat, jak to všechno pěkně funguje.
Mějte nádherný den a NIKDY si nepřestaňte vážit sebe samých! Jste skvělí a čím dřív tomu uvěříte vy, tím dřív tomu uvěří svět kolem vás. A to se pak teprve začnou dít věci!
S láskou
vaše
