Tentokrát budu mluvit o konkurenci, o syslení informací jen pro sebe, o strachu, aby nám náhodou někdo jiný neukradl náš nápad.
Už jsem o tom mluvila v minulých epizodách podcastu, o tom, že jsem na tom byla úplně stejně, jako většina lidí. Bála jsem se říct komukoli na čem pracuju, o čem přemýšlím, na co se chystám, jen proto, aby to ten druhý náhodou neudělal dřív, než já a já nevypadala jako kopírka.
Pak jsem pár týdnů velmi poctivě studovala svůj první online kurz o online marketingu a můj pohled na celé tohle “sdílení informací” pro mě dostal úplně jiný rozměr. Celou tu dobu nám vtloukali do hlavy, že 90% toho, co vytváříme, musíme dávat svému publiku zadarmo. No nebudu vám lhát, když jsem to slyšela poprvé, tak mě to srazilo ze židle. Samozřejmě mi hned najel argument: No jo, ale vy jste v Americe, zkuste si tohle dělat v Čechách. Ale pak jsem si řekla, kašlu na to! Chci to dělat nejlíp, jak to jde, nechci, abych já nebo moje čtenářky, posluchači, prostě konzumenti mého obsahu byli zaprdění čecháčci, chci se naučit, jak to dělat “ve velkém”, velkoryse a chci to naučit i ostatní. A od té doby už o tom nepřemýšlím. Prostě jsem si řekla, jak to chci dělat, jak chci žít a prostě se toho držím.
To, že uspěje někdo jiný, neznamená, že ty nemůžeš. Úspěch není na světě přesně vymezený, jakože je ho jen 350 hektolitrů a když se ta nádoba vyčerpá, už se na nikoho dalšího nedostane.
Slyšela jsem moc hezké přirovnání – představte si, kdyby si Oprah na začátku svojí kariéry řekla, že TV moderátorů je už spousta a že nemá cenu se o nic ani pokoušet. Naštěstí si to neřekla, na konkurenci kašlala, šla do toho, jak nejlíp uměla a o 30 let později má miliardové impérium.
James Dyson, ten, co vyrábí ty fenomenální luxy a fény a větráky, tak tomu, než se podařilo uspět a vyrobit ten převratný vysavač, tak vyrobil během 15 let 5127 prototypů, než přišel na to, jak na to 
Umíte si to vůbec představit?! Já bych to vzdala tak po… druhém pokusu. A co kdyby se na to vykašlal, protože někdo jiný už všechny vysavače vymyslel? Co kdyby se do toho vůbec nepustil, protože co tak asi může převratného udělat, když fény na vlasy vyrábí každá druhá firma s elektronikou?
A kdyby si madam Rowlingová řekla, že přece knížek pro děti je spoustu a že nechce vypadat, jakože někoho kopíruje a nikdy na ten papírový ubrousek v kavárně nezačala psát první věty? Tak se půlka světa nedojímá na malým brýlatým klukem s kouzelnou hůlkou!
Tím vším chci říct, že když uspěl Andersen, neznamená to, že nemůže uspět Rowlingová. Když uspěla Rowlingová, neznamená to, že nemůžete uspět vy! A notabene, Rowlingová teď učí ostatní, jak psát knížky pro děti.
Nebo vám dám ještě lepší příklad. Odebírám newslettery od dvou žen, které se živí psaním, konkrétně psaním mailů. Jakože opravdu se obě specializují na texty určené pro emailový marketing. Obě jsou naprosto geniální, od nikoho nedostávám tak dokonalé maily, jako od nich a…. obě jsou velmi blízké kamarádky! Dělají nemlich to samé, přednáší na podobných konferencích, obě nabízí svůj online kurz a přes to všechno se neustále navzájem podporují!
A víte, proč to tak je? Ze dvou důvodů. Prvním je staré dobré pořekadlo: Když dva dělají totéž, nikdy to není totéž. Takže ať děláte cokoli, jakkoli stejnou věc, jako někdo druhý, nikdy nebudete ten druhý. Protože každý z nás je unikátní, každý do svých projektů, ať už pracovních nebo do výchovy rodiny nebo do čehokoli!, přináší svou unikátní osobnost. Na světě je nás 7 miliard plus a ani jeden z nás není stejný. Tak čeho bych se měla bát?
A tím se dostávám k tomu druhému důvodu. Jakmile začnete přemýšlet systémem soupeření… nikomu to neprozradím, ať mi to nikdo neukradne…. jednáte z pozice svého ega. A teď nemyslím ego ve smyslu, jak ho chápe většina. Jako namachrovaná součást naší osobnosti, která startuje, kdykoli se nám ho někdo snaží snížit. Ale ega, se kterým jsme se už narodily a máme ho geneticky od nepaměti jako radar, abychom přežili a dokázali identifikovat případné ohrožení nebo nebezpečí.
Marketingový guru Seth Godin, mimochodem to byl první bloger na světě a opravdu patří mezi naprosté špičky v oboru, napsal 19 bestsellerů o marketingu. A tenhle člověk pořád dokola opakuje, že jsme se dostali do fáze, ve které k marketingu potřebujeme jen jedno jediné: radikální empatii. A abych byla upřímná, já si myslím, že nejen k marketingu.
Jen si to představte, když necháte ego doma a budete reagovat empaticky. To znamená, že jste schopni se vcítit do emocí a motivů druhých lidí.
Ale jak už jsem říkala, tohle se netýká jen marketingu a prodeje. Tohle funguje i v běžném každodenním životě. Kromě dotazů a zpráv o tom, jak se můžu o svoje know how dělit, je další frekventovaný dotaz – jak můžeš zvládnout ošklivé komentáře s takovou grácií a nadhledem.
Tak zaprvé, jestli si myslíte, že jsem vůči nim imunní, tak to ani náhodou. Bolí mě to? jasně! Zraňuje mě to? Samozřejmě, vždyť jsem lidská bytost. Ale dokáže mě to zastavit nebo přibrzdit na mojí cestě, kterou jsem si určila? Ani náhodou!
Takže až se příště setkáte tváří v tvář nějaké jízlivé negativní poznámce o sobě samých, ať už v online světe nebo v tom reálném, první, co udělejte, že se zhluboka nadechnete, ideálně aspoň 3x za sebou a necháte ego stranou a budete jednat z pozice empatie. A hned vám dojde, že ten dotyčný neřeší vaše problémy, ale jen a jen svoje. Že jeho reakce je důsledkem jeho vlastní psychické nebo emoční deprivace. Jestli to zní pro vás moc složitě, tak si prostě a jednoduše řekněte: “No jasně, ty na mě pliveš a chceš mi ublížit, protože jsi sám rozmašírovaný na hadry, protože tě jako malé dítě někdo dostatečně nehladil a nechválil.”
Protože PŘESNĚ takhle to je. Je to sice hodně zjednodušené, kdyby tohle slyšel nějaký diplomovaný psycholog, tak se asi začne smát. Ale pro naše účely tahle zjednodušená verze bohatě stačí.
Tak si to shrneme, ať v tom máme všichni jasno: Úspěch nemá omezenou kapacitu. Když budete dělat něco, co už dělá někdo jiný, neznamená to, že vy neuspějete. NE! Neznamená to, že mu ukradnete jeho publikum, jeho klienty. Znamená to, že přitáhnete někoho úplně jiného, kdo potřebuje stejnou věc, ale od někoho jiného, předanou jiným stylem, tím VAŠÍM. A poslední drahokam – pokuste se kontrolovat svoje reakce, do kterých zapojíte empatii víc, než své ego. Pak teprve v celé kráse uvidíte, že můžete dělat cokoli si usmyslíte a podělit se o to s kýmkoli budete chtít a kdo vám bude rád naslouchat, protože podpora je v tomhle světě mnohem potřebnější, než rivalita. A ne nadarmo je v jednom mém gifu nápis: Královny podporují královny.
Přeju vám nádherný nový týden!
S láskou
vaše
