Vy, které už mě znáte, tak víte, že jsem všema deseti pro osobní rozvoj, pro učení se novým věcem, že razím heslo “nikdy není pozdě se něco nového naučit a nikdy toho nevíte dost, abyste s tím mohly přestat” 
Jenže, a tady přichází nařadu to velké ALE. Všechny motivace světa jsou úplně k ničemu, když po nich nenásleduje akce. Když všechny ty nabité vědomosti neuvedete do pohybu a neuděláte ten první krok.
Vím, jak je to těžké, opustit to bezpečné místo ve školní lavici (v mém případě to byla teda online lavice) a vzít všechno, co jsem se dozvěděla a prostě to zkusit implementovat. Když jsem si koupila ten svůj první kurz, byla jsem na něm úplně závislá. Přikupovala si další a další extra lekce. Čímž vůbec nechci říct, že mi to neprospělo, ani náhodou. Všechno, co jsem se naučila, za to teď sklízím ovoce.
Přesně si pamatuju ten úžasný pocit, když jsem jen studovala a neřešila, jak to funguje v praxi. Psala jsem si poznámky, tiskla skripta, byla jsem úplně u vytržení ze všech těch nových věcí, nových informací. A toužila jsem po tom, aby ten kurz nikdy neskončil.
Protože jsem byla “v bezpečí”, nic jiného jsem nemusela, jen se učit. Nemusela jsem riskovat a zjišťovat, jestli to, co jsem se naučila, bude fungovat v českém prostředí a jestli to vůbec všechno budu umět sama zrealizovat.
Jak říkám, kdybych si mohla vybrat, studovala bych do konce života
Ale pak kurz skončil a já jsem byla vybavená na to, udělat první krok k realizaci. Jak já se bála! Všeho! Že to všechno, než to stihnu zrealizovat, zapomenu. Že to na české publikum vůbec nebude fungovat, že amíci jsou prostě jiní (jak víte, studovala jsem ten kurz v angličtině a učili ho v amerických reáliích). Bála jsem, že svým prvním kurzem nikoho nezaujmu, že to bude totální propadák a akorát se ztrapním a všechny ty prachy, které jsem do svého vzdělání v online oblasti vrazila, teď jen vyhodím oknem.
Takže jsem udělala to jediné, co mi zbývalo. Vzala jsem všechny svoje poznámky a krok za krokem uváděla všechno do pohybu.
Každý den jsem udělala něco, co mě přiblížilo k mému snu – zrealizovat svůj první online kurz a předělat svoje soukromé podnikání na online verzi.
Jasně, že jsem cestou nasekala strašně moc chyb! Zaplatila za systémy, které jsou v Americe, takže nejen že jsou několikanásobně dražší, než kdybych to všechno dělala tady, jenže nás naučili jen ten jejich systém. Takže jsem to nechtěla riskovat, že se celý ten můj výrobní proces ještě zpomalí tím, že začnu hledat varianty v Čechách. A než se je sama naučím, přijdu o spoustu času a celý můj plán se strašně posune nebo celý zboří. A milion dalších malých věcí, které jsem si prostě musela ozkoušet systémem pokus – omyl.
Ale tím vším chci říct, že i když jsem měla takový strach, že to nedám, ten první krok jsem udělala. Jednak proto, že jsem si slíbila, že to aspoň zkusím. A taky proto, že jsem chtěla dosáhnout svého hlavního vysněného cíle – vytvořit automatizovaný byznys, který mi dá větší svobodu a já se budu moct věnovat tomu, co jsem vždycky chtěla. Třeba napsat tu knížku
Pak se objevil virus a já si gratulovala ke svému rozhodnutí, protože nebýt toho, že jsem se do toho loni v září pustila, tak teď pravděpodobně bydlím zpátky u mámy a jíme suchou rýži. Jako vážně. Kdo z vás slyšel 29. díl mého podcastu, tak ví, že tohle nejsou nějaké přehnané výroky. Že jsem na tom byla opravdu blbě.
A na celé téhle své cestě z offlinu do onlinu jsem přišla na to, že úplně nejtěžší je, přejít z té vzdělávací fáze do té realizační.
Protože tam už vás nikdo za ruku nedrží, tam už musíte všechno, co jste se naučily, všechnu tu motivaci, příklady, doporučení, všechno tohle vzít, v hlavě si to smíchat podle vlastního uvážení a skočit.
A teď se vlastně vracím na samý začátek tohohle dílu. Proto mám tak obrovskou radost, když u mě najdete inspiraci nebo návod k tomu, jak začít, ale nezkončíte jen u toho, že si uděláte poznámky. Ale skutečně si vykasáte rukávy a dáte se do práce.
Protože velikost úspěchu, a teď nemluvím jen o kariéře, vůbec ne, myslím jakéhokoli úspěchu v životě. I o výchově dětí mluvím. O kvalitním vztahu, o celém vašem životě. Tak to, jestli uspějete a jak moc, to je přímo úměrné práci, kterou odvedete sama na sobě.
Tak to prostě je! Neznám ani jednoho úspěšného člověka, který by na sobě nemakal. A teď nemyslím jen to, že chodí denně do fitka. Každý z mých koučů má svoje kouče. Každý z nich denně medituje. To není náhoda!
Takže, moji drazí, jestli vás čímkoli, v jakékoli oblasti nebo období vašeho života inspiruju, nezůstávejte jen u toho, že si ode mě, nebo od kohokoli, s kým souzníte, něco poslechnete nebo přečtete. Ale začněte to brát jako taková semínka, která jsou sice nadějná, ale když vy sami s nima nezačnete něco dělat, zalévat je a starat se o ně, tak to vždycky zůstanou jen hezké věty bez užitku.
Ať máte dny co nejkrásnější, plné odhodlání a prvních akčních kroků a za týden, ve stejný čas na stejném místě.
S láskou
vaše
