Znovu se pokusím odpovědět na dotaz, který mi od vás chodí v podstatě každý týden a je víceméně pořád stejný: Jak mám zjistit, co by mě v životě bavilo? Jak přijdu na to, co bych mohla nebo měla dělat, když mě moje současná práce zoufale nebaví, ale o ničem jiném nevím. Popřípadě varianta: Budu se vracet z mateřské a neumím si představit, že se vrátím do původního zaměstnání. Co s tím?
Tak já se vám pokusím dát takový rychlý návod, jak na ten svůj sen přijít a jak ho realizovat.
Na téma tohohle dílu mě přivedla konverzace, kterou jsem měla se svou kamarádkou. Je na mateřské, stará se o 3 děti a předtím pracovala v ekonomickém oddělení. Krásně píše a fotí, má svůj blog a po těch letech už si nějak neumí představit, že by se vrátila zpátky na místo, na kterém pracovala. Když jsem se jí zeptala, co by vlastně dělat chtěla, tak mi upřímně odpověděla, že se na to snaží přijít už 2 roky.
A mě došlo, že podobných žen v podobném životním období je strašně moc a jak obrovská škoda by byla, kdyby nepřišly na to svoje PROČ, na ten svůj dar, který můžou okolnímu světu předat. Přemýšlela jsem i o tom, jak to musí být frustrující, když víte, že vrátit se nechcete, ale nevidíte směr před sebou.
TO, CO VÁS BAVÍ DNESKA, VÁS NEMUSÍ BAVIT DO KONCE ŽIVOTA
Zrovna tak, když je vaše vysněná práce nebo nějaká činnost zrovna v tuhle chvíli, neznamená to, že to tak bude až do vašeho důchodového věku. Rostete a vyvíjíte se, stejně jako vaše osobnost a v různých životních fázích se vám mění i vaše perspektiva.
Vždyť kolik znáte příběhů žen, které budovaly kariéru v korporátních systémech, dělaly práci, po které toužily už od školy a ve 40 daly ze dne na den výpověď a začaly doma kreslit akvarely? To byl samozřejmě jen příklad, ale víte, co tím myslím?
To, co začnete nebo už děláte právě teď, nemusíte dělat do konce svého života. Vždycky budete mít možnost volby, vždycky.
Jasně, teď už některé z vás slyším: No jo, tobě se to kváká, ty si můžeš dělat, co chceš, protože nemáš rodinu a hypotéku. Máte pravdu, ALE. Copak vám někdo držel pistoli u hlavy a nutil vás zakládat rodinu a stavět dům? Ne! Byla to vaše volba, vaše rozhodnutí, to, po čem jste toužili. Tak to nepoužívejte jako omluvu, protože se nemáte komu za co omlouvat a ani jako výmluvu, protože se vymlouváte jen sami sobě, nikomu jinému.
Ale to jsem fakt trochu odbočila. Zpátky k původní historce s kamarádkou.
NA KAŽDÝ NÁPAD JEDNO VELKÉ “ALE”
Na mou otázku, co by vážně chtěla dělat, kdyby si mohla vybrat z čehokoli na světě, byla odpověď: Nevím.
Na otázku, co umí a zná nejlíp, byla odpověď: Děti.
Na otázku, jestli se chce vrátit ke své původní profesi ekonomky, jsem dostala jedinou kloudnou odpověď: Ne 
Když viděla zmatek v mých očích, tak se rozpovídala a začaly z ní padat nápady. Ovšem dávejte pozor, jak všechny ty věty končily. Nepamatuju si to přesně slovo od slova, ale bylo to nějak takhle:
Mě by třeba bavilo dělat něco pro děti. Třeba prodávat nějaké úžasné dětské produkty. Mít eshop…. Jenže takových eshopů už je, to má každá druhá matka. A ty marže na výrobky jsou tak malé, že se to vlastně ani nevyplatí. A taky bych potřebovala spoustu peněz do začátku na nakoupení zásob…. Takže vlastně nic.
PŘIPRAVTE SE NA TO, ŽE BUDETE V POHODĚ S TÍM, CÍTIT SE NEPOHODLNĚ
Tak si to hned takhle na začátku shrneme. Jestli chcete dělat práci, která vás bude bavit a bude vás naplňovat, musíte počítat s tím, že se vzdáte jistoty pevného a pravidelného měsíčního příjmu. Tečka. Může se vám samozřejmě zadařit hned od začátku, ale je to spíš vyjímka, která potvrzuje pravidlo. A vzdát se pohodlí a jistoty je pro většinu lidí naprosto nepředstavitelné.
Tak fajn, jestli se pohodlí vzdávat nechcete, tak si ale nestěžujte na to, že děláte práci, která vás nebaví. A pamatujte si, co říká moje tolikrát citovaná a milovaná Brené Brown: Nemůžete mít radostný a šťastný život, když jste zoufalí v práci. Sežere vás to zaživa.
Zrovna tak se rozlučte s tím, že budete mít jistotu toho, jak to celé vaše počínání, jak celý váš nápad a jeho realizace, vlastně dopadne. Taky si musíte fofrem zvyknout na to, že veškerou odpovědnost nesete vy a jen vy sami. Už nemůžete shazovat průšvihy na spolupracovníky nebo nadávat, že máte blbýho šéfa. To VY jste šéf. Je to velký krajíc, ale upečený ze svobody. Vždyť se na to podívejte z jiného úhlu: Nemusíte hledat nikde viníka, poprvé si můžete říct – Jak sis to sama pokazila, tak si to sama dokážeš udělat opravit a udělat líp.
Já vím, že je to mnohem snažší, přijít domů z práce a říct: To nebyla moje chyba, já to myslela dobře, ale šéf je pitomec. Hodit to na někoho jiného a jít spát s čistou hlavou. Jestli je tohle váš cíl, dobře pro vás. Ale jestli víte, že život utíká děsně rychle a vy nechcete na jeho konci vidět, že jste ho celý proflákli tím, že jste vinu i odpovědnost svalovali na ostatní, prostě musíte vystoupit z toho svého teplého hnízdečka a zvyknout si na to, že odteď už budete v pohodě s tím se cítit nepohodlně
“Musíte se především rozhodnout, jestli chcete jistotu i za cenu nespokojenosti, nebo spokojenost i za cenu nejistoty.”
Samozřejmě, že existují výjimky, určitě spousta z vás pracuje v klasickém zaměstnání od 9 do 5 a svou práci miluje a nevyměnila by jí za nic na světě. Znám takové případy. Teď si vzpomínám rovnou na dva a shodou okolností jsou to obě dvě zdravotní sesřičky. A obě dvě jsou úplně kouzelné a opravdu nefalšovaně šťastné. Takže jestli patříte do téhle skupiny a žijete krásný, spokojený život a vaše práce vás naplňuje, halelujáááá, jsem tisickrát šťastná i za vás a máte mou hlubokou úctu.
Jestli jste se ale ocitly na přelomu životních období a cítíte do morku svých kostí, že je nejvyšší čas něco změnit, v tomhle díle konkrétně práci, tak mě dobře poslouchejte:
Jestli chcete mít jistou práci, pevnou pracovní dobu, stálý příjem, někoho, kdo za vás bude platit sociální a zdravotní pojištění a mít svůj klid, nechte se zavřít do vězení. To je jediné místo, kde se vám všechno tohle splní
Všechny další možnosti vyžadují, abyste se rozhodly a začaly podle toho jednat. Samozřejmě vás nenabádám k tomu, abyste udělaly nějaké zbrklé rozhodnutí, kterým ohrozíte existenci svou i vaší rodiny. Jestli jste právě dostavěli vysněný dům, tak ho celý nedávejte jako zástavu úvěru na začátek svého podnikání.
KRŮČEK PO KRŮČKU
Jsem přesvědčená, že každý civilizovaný člověk má nějaký, říkejme tomu třeba dar. Něco, co umí tak nějak sám od sebe, něco, co mu jde tak dobře, že má pocit, že to tak dobře musí jít i všem ostatním přece. Něco, u čeho ani nemusí přemýšlet, jak to vlastně dělá.
A teď teda rozhodně nemluvím o spánku nebo spořádání big maca na posezení Někomu jde šití dětských oblečků, někdo dokáže vymyslet úžasné pohádkové příběhy, někdo dokáže uspat jakékoli nevrlé miminko, někdo z vás umí uvařit jakoukoli dobrotu, i když je v lednici úplně vymeteno, někdo si dokáže tak geniálně zorganizovat čas a práci, že zvládne uklidit celý dům za 3 hodiny. Nebo umí báječně naplánovat oslavu. Nebo peče ten nejlepší štrůdl na světě podle receptu, který se v jeho rodině dědí už po generace.
Předesílám, že nic z tohohle já nejen, že neumím, ale ani si nedokážu představit, že bych to vůbec mohla někdy zvládnout.
A – o – tom – přesně – mluvím. Pro ty z vás, které tohle dokážou, je to úplná brnkačka a já jim musím připadat jako ufon, když je tohle všechno pro mě španělská vesnice.
Jo a mimochodem, s tou kamarádkou jsme opravdu nahodily hned několik možností, kam by se její cesta mohla ubírat, aby byla spokojená a šťastná. Teda ona nahazovala, já se jen usmívala a přikyvovala
Přeju vám hodně štěstí při tom vašem nahazování a pamatujte, někdy je lepší si první kolo dát sama a až ke druhému přizvat svou spřízněnou duši. Obzvlášť, jestli jste snadno ovlivnitelná a máte sklon přebírat názory ostatních za své.
Mějte se nádherně a za týden, ve stejnou dobu na stejném místě.
S láskou
vaše
