Dnešní téma je kontroverzní ne ve smyslu toho, že by bylo nějaké zvrácené, ale prostě proto, že o penězích se přece nemluví. Nehlásíte nikomu na počkání, kolik berete. Naučili vás, že je neslušné se ostatních na peníze ptát. Neumíme o nich mluvit, natož přemýšlet a už vůbec nezmiňuju to, jak moc většině z nás chybí.
Už jsem se zmiňovala o tom, že jsem se před dvěma lety rozhodla změnit svůj život od základů. Otevřela jsem svou zabedněnou mysl, začala číst všechny knížky o osobním rozvoji, které jsem kde objevila. Vloni jsem začala postupně objevovat ty nejlepší business a life kouče na světě a zjistila, že pro své čtenáře a posluchače produkují obrovské množství článků, podcastů a webinářů zdarma, takže jsem měla o zábavu postaráno.
Byla jsem jako houba, nasávala jsem každé slovo, všechnu jejich energii. Objevila jsem Tony Robbinse, Deana Graziosi, Garyho Vee, Jaclyn Johnson (i když mi ten její mečící hlas dává pořád zabrat), Jennu Kutcher, Amy Porterfield, Gabby Bernstein, Jen Sincero, Ginu DeVee a ještě jich na seznamu pár je. Někteří jsou víc orientovaní na byznys, někteří na duši, ale všechny je poslouchám a učím se s každým dalším jejich slovem.
A právě díky téhle cestě jsem se dostala i k tématu financí. Popravdě, byla jsem z toho tak fascinovaná, že jsem se dokonce snažila najít finančního kouče v Čechách. Jednak jsem ho nenašla a druhak jsem si řekla, že když se jakž takž anglicky domluvím, tak proč se neučit u těch nejlepších na světě. Jenže ten nejlevnější kurz, který bych chtěla, stojí 7500 dolarů na půl roku.
Takže než se mi podaří tyhle peníze nastřádat, skoupila jsem všechny knihy výše jmenovaných a ponořila se do nich. Přece jen si říkám, že je to dobrá průprava.
A jedna knížka mě hodně zasáhla. Je právě od Jen Sincero. Česky ještě nevyšla a v angličtině se jmenuje You are a Badass of Making Money. Do článku vám zase dám odkaz, kde si tu knížku můžet koupit. Celou tu dobu, co jsem jí četla, jsem si říkala, že to je snad o mě. Že mě musí znát. Že já jsem možná její ztracené dvojče.
Hlavní poznatek byl v tom, že za celou mou finanční mizérii můžu sama (což jsem tušila 
a moje limiting beliefs. V češtině se tomu říká omezující přesvědčení. Zkrátka to, co vám natloukli do hlavy rodiče a příbuzní už v útlém věku a pro vás se to stalo realitou, bernou mincí, faktem, na kterém nemůžete nic změnit.
Je to úplně stejné jako u většiny mentálních poruch, frustrací nebo depresí. Máme to v hlavě tak hluboko zastrčené, že je extrémně těžké to jen vyndat na povrch, natož s tím ještě něco udělat.
A právě jen a jen tahle přesvědčení nás drží ve stavu, kdy nemáme to, po čem toužíme, kdy nevyděláváme tolik, kolik bychom chtěli. Zní to jako kecy v kleci? Tak moment.
Teď si určitě myslíte, že v té práci, v jaké jste, stejně nemůžete nikdy vydělat to, co byste si představovali a po čem toužíte. Jenže právě tou změnou myšlení se stane, že otevřete svou mysl možnostem, které tam sice vždycky byly, jen vy jste je nedokázali vidět a rozpoznat a chopit se jich.
Neznamená to, že si půjdete lehnout, řeknete si “ráno se vzbudím a budu milionář”. Zase jsme sice hlavy otevřené, ale nejsme naivní, že mám pravdu. Žádné zkratky v životě neexistují. A když ano, nefungují dlouhodobě a vždycky vás na konci sejmou. A jak pořád říkám, jste tady proto, abyste vyhráli maraton, ne se odrovnali na sprintu. Takže bez snahy a konzistentní práce svůj život nezměníte.
Tak se teď mrkneme na to, co vlastně ty omezující přesvědčení jsou. A schválně si otestujte, jestli některé z nich máte. Takže jdeme na to. Otázka pro vás zní – slýchávali jste od malička některou z těhle vět:
Peníze nerostou na stromě.
Na chleba se těžko vydělává.
Musíš se smířit s tím, že jsme chudí a tak i zůstaneme.
Peníze mají jen ti, co si je nakradli.
Peníze se vydělávají hodně těžko.
Prací si prachy nevyděláš.
Buď ráda za to, co máš a nikam se nežeň.
Nebo jakoukoli podobnou verzi těhle hovadin, které většině z nás dokázaly život dost znepříjemnit.
Jestli vás rodiče vychovávali v pocitu, že peněz je málo, že hojnost pro vás neexistuje a že jediné, co musíte v životě dělat, je šetřit, ať aspoň něco máte, tak jediné, co teď pravděpodobně máte je zaděláno na průšvih. A nemyslete si, jsem na tom úplně stejně!
I když jsem vždycky dřela jak kůň, rozhodně jsem za svou práci nedostávala adekvátní finance. A i když jsem nějaký ranec vydělala, hned jsem o něj přišla. Někomu jsem půjčila, někomu něco koupila a tak dále a tak dále.
Protože jsem od malička slýchávala větu: Lehce nabyl lehce pozbyl. A ještě tu o zlodějích, to byla fakt perla. Všichni bohatí lidé jsou zmetci, protože ty peníze nakradli u nás chudých. S tím se panečku finanční realita hnedle staví líp
Tyhle vzory myšlení mají bohužel za následek to, že náš mozek (hlavně naše podvědomí) žije v neustálém strachu z toho, “že nebude” nebo že o to hezké přijdeme.
Znáte to – když se vám děje něco fakt pěkného, radujete se z toho pár sekund a pak, jako mávnutím kouzelného proutku, začnete přemýšlet: “To nebude trvat dlouho, stejně to hezké zase skončí”, nebo “Nebudu se radovat zas tak moc, nebo se to všechno podělá.”
A všechny tyhle utkvělé představy máme tak hluboko, že je bereme jako realitu, jako prostý fakt. Jen si představte, kdybychom dokázali všechno tohle přepsat. Místo “je to hezké, ale stejně to zachvíli skončí” bychom pokládali za realitu verzi “je to hezké a budu to mít hezké jak dlouho budu chtít.”
Tomuhle se říká sabotáž vlastního úspěchu. Dělá to strašná spousta z nás a nejhorší na tom je, že to děláme, aniž si vlastně uvědomujeme, že to děláme. To je to zapeklité podvědomí! Bohužel tohle prostředí strachu z nedostatku nás automaticky vede k nenávisti a závisti, místo k tomu, abychom si úspěch přáli navzájem.
Jenže bez pořádné revize těhle omezujících přesvědčení se nic nezmění. Dál se v tom budeme plácat a dál se budeme každé ráno budit zpocení, jestli dokážeme příští měsíc zaplatit nájem.
Tohle přepisování našich přesvědčení je jedna z nějtěžších věcí, kterou jsem na své objevitelské cestě absolvovala. A mám pocit, že jsem teprve tak v půlce. Pořád se mi do hlavy dostává stará známá pochybnost, že to nikdy nedokážu, že budu do konce života makat 20 hodin denně vlastně pro nic.
Chce to hodně cviku a soustředění a pro mě v podstatě každodenní dřinu. Přece jen, všechna tahle přesvědčení jsem si v hlavince hýčkala 45 let, takže sotva můžu předpokládat, že lusknu prstem a všechno bude v pořádku.
JAK PŘEPISOVÁNÍ OMEZUJÍCÍCH PŘESVĚDČENÍ VYPADÁ?
Je rozdělená na 3 kroky a na každý z nich si vezměte tolik času, kolik budete potřebovat. Teď se nelekejte, ale mě třeba krok 1 a 2 trval snad dva měsíce.
První krok je ten úplně nejtěžší. Musíte identifikovat svoje omezující přesvědčení ohledně peněz. Takže krok jedna – identifikace. Je to nejtěžší proto, že tyhle informace nenajdete ve vědomé části mozku, ale musíte hrábnout do podvědomí. A to může být děsně dlouhá cesta.
Dám vám příklad, co jsem o sobě zjistila já. Hrabala jsem se ve vzpomínkách a přišla na to, že jedna z tátových nejoblíbenějších vět byla, že bohatí lidi jsou všichni zmetkové a zloději. To jsem brala jako prostý fakt strašně dlouhou dobu. Takže kdokoli měl peníze, byl automaticky můj nepřítel, protože já zmetky nemám ráda. A pravděpodobně proto nedokážu naplnit celý svůj potenciál ve finanční oblasti, protože někde vzadu v hlavičce mám zapsáno, že kdybych byla bohatá, jsem hajzl a já přece nemůžu být hajzl, protože jsem hodná holka. Takže cink cink, žádné peníze pro mě.
Až si opravdu upřímně a pravdivě řeknete, že jste našli větu nebo věty, které vám pořád někdo vtloukal do hlavy a i když rozumově víte, že je to asi blbost, stejně je máte tak hluboko schované, že s tím nejde nic dělat, nastává čas na krok druhý.
A to je zpochybnění vašich omezujících přesvědčení. Nemůžete se hned vrhnout na přepisování reality, tak silných a ukázněných jedinců je strašně málo. Takže abyste nebyli od začátku odsouzeni k neúspěchu, jděte na to hezky pomalu, krůček po krůčku. Prostě zpochybněte to, co jste doteď pokládali za bernou minci.
Zapátrejte v paměti a vzpomeňte si na všechny své movité přátele. Opravdu všechen svůj majetek nakradli? Vždyť jsou to vaši přátelé, tak asi to nebudou úplní pitomci.
Takže tenhle fakt je sice někdy pravda, ale ne vždycky. Existují výjimky.
Nebo vaše kamarádka je úspěšná a její plat je dvakrát větší, než ten váš a vůbec není servaná jako jetel. Je vyrovnaná a má i čas na svoje koníčky, dvakrát za rok jede na dovolenou a není nijak extra frustrovaná.
Takže to není pokaždé pravda, že peníze se vydělávají těžko a lepší je nic nedělat a být chudý, než se udřít k smrti.
Ke zpochybnění stačí, když si řeknete, že vaše přesvědčení neplatí pro každého, není pravdou v každé situaci. Že sice bohatí lidé mohli svůj majetek získat tím, že nemají svědomí a okradli nějakého chudáka, ale že to rozhodně není pravda u každého movitého člověka.
A až tohle budete mít zopakované 1000x, nebo kolikrát bude potřeba na to, abyste svoje skálopevné omezující přesvědčení trochu zviklali, nastal čas na krok třetí.
A v něm už tyhle přesvědčení a své chování přepisujete novými fakty. Vytváříte si pro sebe novou realitu. V tuhle chvíli vám strašně pomůžou pozitivní finanční afirmace nebo vision boardy. Teď je ta správná doba na vizualizace, protože to je jazyk, kterému vaše podvědomí rozumí.
Slyšela jsem hrozně hezké přirovnání – že když začnete rovnou s afirmacemi, bez důkladné předchozí revize, je to to samé, jako byste lepily novou tapetu na plesnivou zeď. Chvíli to bude vypadat moc hezky, ale po času plíseň stejně znovu prosákne.
A TEĎ TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ!
A kdybyste si z tohohle dílu měli odnést jen jednu jedinou informaci, tak ať je to, prosím, tahle:
Dávejte si pozor na pusu! Co říkáte každý den, když se nehlídáte. Co z vás vylítne automaticky, ani o tom nepřemýšlíte, protože je to ta vaše pohodlná realita.
Říkáte věci jako:
Tohle si vůbec nemůžu dovolit.
Tak moc bych si to přála, ale radši na to rovnou zapomenu, protože nemám žádného sponzora, který by mi to zaplatil.
To je všechno moc hezké, ale já jsem v životě neměla takové možnosti jako tahleta nebo tenhleten.
Peníze jsou problémy, takže je vlastně fajn, že je nemám.
Nikdy nemám dost peněz, na konci měsíce jsem ráda, že to do výplaty nějak doklepu.
Tak teď mě dobře poslouchejte: To, co vychází z vaší pusy, přichází do vašich životů. To, co říkáte, formuje vaši skutečnou realitu! Viděli jste někdy v životě nějakého atleta, který vyhrál těžký závod a na stupni vítězů řekl, já jsem si pořád říkal, jak budu poslední, jak to ani nedoběhnu?
Já vím já vím, že to nechcete vědomě říkat, že ve většině případů je to jen konstatování situace, ve které se nacházíte. Jenže teď už víte, jak jste se do ní dostali a taky už víte, že když nezměníte své myšlení, nezměníte ani svou realitu.
Musíte mi věřit, že chápu, jak těžké je, přestat říkat “jsem ve strašném průšvihu” a nahradit to větou “miluju peníze a pořád jich mám dostatek” ve chvíli, kdy vám hrozí exekuce a na výpisu z banky je červená číslovka se znamínkem mínus. Já to vím, žila jsem takhle donedávna. Ale už nechci. Už to stačilo. Jak říká Jen Sincero: Jsem na světě jenom jednou a tohle má být jako všechno, co jsem předvedla? Tak to ani náhodou.
Takže já jdu přepisovat. A jak jste na tom vy? Dál budete tajně doufat, že vyhrajete ve sportce nebo se pohnete a zkusíte s tím něco doopravdy udělat?
S láskou
vaše
