Jak jste si určitě všimli, dala jsem si podcasterskou pauzu, abych mohla všechny své síly a svůj čas věnovat přípravě nových webových stránek a blogu. Vypadá to, jako bych stavěla jen těch pár stránek, ale celý fígl není v tom, jak ty stránky vypadají na první pohled, ale co umí. Co se děje “za nima”. Nejde totiž o nějaké kosmetické úpravy, ale o to, že jsem se rozhodla úplně přetransformovat celý svůj business.
Ale nejdřív vám chci říct, proč jsem se tak rozhodla a co tomu všemu předcházelo. V tomhle díle budu mluvit o všem, o čem se v úvozovkách ve slušné společnosti nemluví. O tragédii, o penězích, o dluzích. Sami víte, že online svět je plný nablýskaných vyleštěných obrázků a existuje jen velmi málo lidí, kteří mluví o věcech, které nablýskané nejsou. Kterými se člověk nechlubí. Jenže přesně to jsou věci a témata, která se dotýkají každého.
Přinejmenším každého druhého. A právě absencí takových debat mají pak všichni pocit, že jsou v tom sami. Že takové věci se dějí jen jim, že jsou v tom sami a že jsou asi divní.
Proto jsem se hned na začátku nové sezóny podcastů rozhodla, že toho bylo dost. Že je na čase mluvit otevřeně i o průšvihách a hlavně, jak z nich ven. Protože ukázat, že mám doma bordel a nic nestíhám, abyste se cítili líp, to nemá smysl. Je to jen akce pro akci, nikomu to nepomůže. Já vám chci ukázat bordel, ale hned vám taky podat pomocnou ruku tím, že vám řeknu, jak se s tím bordelem vyrovnávám, co dělám proto, aby už nebyl, nebo přinejmenším ne v takové míře. A teď nemluvím jen o bordelu na pracovním stole, ale v životě všeobecně.
PRŮŠVIH ČÍSLO 1:
Pro ty z vás, kteří vlastně ani netuší, kdo jsem a co dělám, tak jen malé intro, ať jsme všichni v obraze. Patří mi dvě firmy, jedna se věnuje marketingu především obchodních center a druhá je Škola stylu, která už 10 let nabízí kurzy a workshopy stylingu a všeho, co se točí kolem módy.
Oba dva směry vyžadovaly nejen přítomnost mé hlavy, rozuměj nápadů, ale bohužel i moji fyzickou přítomnost. Na kurzech jsem přednášela a když jsem nebyla přítomna, kurzy nemohly existovat. Zkrátka typický příklad firmy jednoho člověka, která poskytuje servis zákazníkům.
Abych k vám byla upřímná, oběma firmám se dařilo víceméně bez nějaké struktury nebo dlouhodobého plánování. Za celý svůj život jsem neudělala jedinou finanční rozvahu nebo rozpočet na celý rok. Byla jsem strašný flákač. Tabulky mě nikdy nebavily, takže jsem tak nějak podnikala bez toho, aniž bych tušila, co bude zítra. Což byla cool strategie na začátku, ale z dlouhodobého hlediska to byla vlastně dost sebevražda. Jenže jak se říká, člověk neví, co neví.
Se svým životním stylem a úplně pokřiveným vnímáním peněz, o kterém budu mluvit už brzo v dalších dílech podcastu, jsem nikdy neměla žádné finanční rezervy. A jak už to tak bývá, když je člověk lemp, tak ho jeho chyby jednou dohoní. Mě dohnaly v roce 2018 a takovou silou, že mě to doslova srazilo na kolena. Jeden hezký den dorazila finanční kontrola a našla cosi z roku 2013, o čem jsem neměla nejmenší ponětí. Vypočítali mi pokutu a zablokovali účty. Nebudu vám lhát, ta dlužná částka byla pro mě naprosto nepředstavitelná, byly to skoro dva milióny korun. Neměla jsem nejmenší tušení, jak je splatím. Stála jsem před rozhodnutím obě firmy zavřít a vyhlásit bankrot, nebo se zabejčit a zkusit to dát do pořádku.
Vlastně jsem se rozhodla okamžitě, protože jsem věděla, že bankrotem bych nedokázala zaplatit faktury lidí, kteří byli z velké většiny moji přátelé a známí. Takže jsem se rozhodla, že to dám, i když věřitelé, rozuměj kamarádi, budou muset na své peníze chvíli počkat. Jeden daňový poradce mi po zběžné revizi všech papírů sdělil, že když hodně máknu, do 4 let to dám dopořádku.
Rozpustila jsem svůj tým, přestěhovala se z dvoupatrových kanceláří na Václaváku do pidi kanceláře v Holešovicích a na dva roky si přestala kupovat cokoli jsem nezbytně nepotřebovala. Vzala jsem si k sobě na pomoc tehdejší čerstvou absolventku kurzu Barunku, kterou jsem přijímala tak, že jsem jí všechno řekla narovinu. I to, že vlastně každý další měsíc hrozí, že nedostane výplatu. Šla do toho se mnou i přesto, že dostávala výplatu tak nepravidelně, že musela vybrat celé svoje stavební pojištění, aby ty první nejhorší měsíce u mě vůbec přežila. Nikdy jí nebudu moct dostatečně poděkovat za její odvahu i loajalitu.
Pak jsem obvolala všechny ty známé, vysvětlila jim situaci a řekla jim, že jestli se rozhodnout na mě podat návrh do konkurzu, pochopím to. Ale že jim všechno chci zaplatit do poslední koruny. Jenže jsem se nejdřív musela pustit do splácení dluhům státním institucím a bankám.
Každý měsíc jsem všechno, co se mi podařilo vydělat, posílala na splátky a dřela jako Bulhar, abych se z toho vykřesala. Skoro obden jsem se budila ze spaní hrůzou, s propocenýma peřinama, jestli to dám a jestli dokážu příští měsíc zaplatit nájem kanceláře a bytu, jestli budu mít na jídlo a na benzín.
Šlo to pomalu, ale šlo to. Dokonce to vypadalo, že z původně předpovídaných čtyř let to všechno dokážu dát dopucu za polovinu času. Jenže i přes ty nejlepší plány se někdy přihodí život. A teď si radši připravte ty kapesníky.
JAK Z TOHO VEN
Protože kurzama stylingu, které probíhají jen několikrát do roka a mají omezený počet míst, na dluhy nevydělám ani za 100 let. Notabene jednu a tu stejnou práci jsem dělala už víc, než deset let a už mě zoufale nebavila představa, že nikdy nebudu schopná předat svoje zkušenosti a znalosti většímu počtu lidí. Že kdykoli se něco přihodí a já budu muset na nějakou dobu odjet, firmě hrozí konec, protože bez mojí fyzické přítomnosti nedokáže fungovat.
Věděla jsem, že z marketingového hlediska je super, že mám firmu postavenou na mém obličeji. Ale bohužel zároveň stála na mém těle, jestli to tak můžu říct. Chápete, co tím myslím? Mohla jsem odjet maximálně na týden na dovolenou, ale ten půl rok mojí nepřítomnosti znamenal, že každým dnem hrozil její kolaps.
Potřebovala jsem odstup, potřebovala jsem vypadnout z toho každodenního kolotoče splácení faktur a dluhů. A kdyby táta neonemocněl, nikdy bych se neodholdla k tomu, odjet třeba na měsíc a opustit ten denodenní krysí závod, abych si hlavu vyčistila do té míry, že se budu schopná na svou situaci podívat s dostatečným odstupem.
A právě tenhle tak potřebný čas na přemýšlení, mi táta dal. V létě jsem přišla na to, jak zajistit firmě pasivní příjem. Což znamená, aby generovala zisk, aniž bych já musela být 24 hodin přítomna. Poslouchala jsem všechny podcasty o online marketingu, četla všechno, co mi přišlo pod ruku.
A přesně v té době jsem se rozhodla, že celou Školu přetransformuju do online verze, která bude dostupná tisícinásobně většímu počtu lidí, než jako tomu bylo dosud. Rozhodla jsem se, že budu mít v nabídce různé typy kurzů a workshopů, které si bude moct koupit kdokoli a absolvovat ho kdykoli bude mít chuť a čas. Že budu mít eshop s produkty, které jsem vytvořila a denně je používám ke svému byznysu. Že napíšu ebook. A že do roka vytvořím systém členství pro všechny ženy, které se rozhodly žít svůj nejlepší život, ale potřebují s tím pomoct.
Jenže jsem neměla ponětí, jak to udělat. Co je k tomu potřeba, jaké jsou jednotlivé kroky. Ale jak pořád říkám: Když se k něčemu rozhodnete, celý vesmír se spojí, abyste to mohli uskutečnit. Během péče o tátu jsem náhodou narazila na podcast americké online marketingové odbornice Amy Porterfield, která jednou za rok otevírá digitální kurz pro tvůrce online kurzů.
Netušila jsem, kdy ho zase otevře, nebo jestli už to proběhlo. Ale pořád jsem doufala. Přihlašování spustila přesně 4 dny potom, co táta umřel. Okamžitě jsem zavolala kamarádovi, půjčila jsem si od něj peníze a zaplatila první splátku ceny kurzu. Ten kurz trval 3 měsíce a stál strašný ranec. Když to spočítám dohromady ještě s dalšíma třema kurzama, které jsem si přikoupila jako takovou dodatečnou nástavbu, stálo to skoro 4 tisíce dolarů. Ale naučila jsem se nejen o tom, jak vyrobit, zpropagovat a prodat online kurzy, ale jak vybudovat kompletní online business.
Ačkoli jsem pořád ještě neaplikovala všechno, co nás naučili, už teď můžu s klidným svědomím říct, že to byla nejlepší investice mého života.
JAK TO BUDE DÁL
Od září jsem se pustila do studia s takovým odhodláním a nadšením, že mě to samotnou překvapilo. Byla to ta nejlepší terapie, kterou jsem si mohla přát. Bylo to nové, neznámé a začala jsem si stavět úplně novou budoucnost. Našla jsem možnosti, které bych sotva objevila, kdyby se to nestalo s tátou. A všechny ty nové informace byly tak náročné, že jsem dokázala i zapomínat na tu obrovskou bolest, kterou jsem v sobě měla.
Po několika týdnech poctivého studia jsem se rozhodla, že je na čase jednotlivé kroky začít realizovat. Celý prosinec jsem si vyhradila na to, abych našla nového poskytovatele mých webových stránek, program, který bude umět pracovat s email marketingem a kam pro vás budu moct nahrát a poskytovat přístup ke svým online kurzům.
Jeden známý, který má zkušenosti s online marketingem, mi nedávno říkal, že to, co jsem se rozhodla udělat, připravuje tým tak pěti lidí zhruba půl roku. Já jsem to zvládla sama za jediný měsíc. Teda sama úplně ne, ale o celém procesu vám chci taky natočit samostatný díl podcastu, protože to stojí za to slyšet. Řeknu vám i to, co jsem udělala blbě, abyste se mohli z mých chyb poučit a vyvarovat se jich.
V prosinci jsem nafotila, napsala a postavila celý nový web a blog, propojila několik různých programů, naprogramovala emailový systém a celé to zautomatizovala. Předesílám, že jsem na začátku měla jen velmi mlhavou představu, co všechno to v praxi bude obnášet. Ale to je asi kouzlo všech nových vzrušujících věcí. Že nevidíte ty problémy, které nastanou. Jinak byste do toho v životě nešli.
V lednu jsem tvořila nový content na blog, natáčela videa a psala scénáře na další díly podcastů na několik týdnů dopředu.
Protože celý únor jsem si vyhradila na to, abych pro vás natočila ten nejlepší první online kurz, jaký si dokážete představit. Sice nás v tom kurzu učili, že výroba kurzu může trvat i půl roku, ale to ještě neviděli, s jakým zapálením a energií pracuju já 
A od prvního března začne velký launch mého prvního digitálního produktu. Na tu kampaň se strašně těším, protože s váma budu hodně ve spojení. Čeká vás každý týden živé vysílání na instagramu a na facebooku, mám pro vás připravených spoustu bonusů navíc, které dostanete k mému prvnímu online kurzu. Prostě to bude velkolepé a velkorysé, takové “po americku”, přesně, jak mě to naučili.
Jestli se vám doteď moje maily zdály jako něco, co pro vás ještě nikdo nikdy neudělal, tak v březnu nebudete věřit vlastním očím
Tím vším jsem vám chtěla jen ukázat skutečný stav věcí. Když mi píšete, jak strašně jsem pozitivní a kolik mám energie. Chtěla jsem vám říct, že máte pravdu, ano, jsem. Ale ne proto, že je všechno zalité sluncem a já bezstarostně kráčím růžovou zahradou. Že jsem pozitivní a energická i přesto, že stále bojuju s tím obrovským dluhem a vyrovnávám se smrtí nejdražšího člověka.
Já jsem se zkrátka jednou provždy rozhodla, že můj život bude mít smysl. Že chci lidem pomáhat, dělat jim jejich život snažší a zábavnější. Že nikdy nedopustím, abych žila na autopilota, ale že chci svůj život řídit sama. A že svoje zkušenosti chci předávat ostatním ženám, kterým třeba pomůžu pochopit to samé.
Nakonec vám chci promluvit do duše, když je ten začátek nové dekády. Neplýtvejte svým drahocenným časem. Máte ho jen půjčený a na velmi omezenou dobu. Nikdy nevíte, kdy vám ta doba vyprší. Nikdy svůj život a svůj čas neberte jako samozřejmost, že vám to přece někdo byl povinen dát a je povinen vám ho nechat. Každá minuta vašeho života je jen a jen vaše zodpovědnost. Je to vaše rozhodnutí, jak ho budete žít. V hloubi srdce doufám, že se rozhodnete správně, abyste na jeho konci litovali toho, co jste udělali a ne toho, co jste chtěli, ale nikdy neudělali.
Přeju vám nádherný týden
S láskou
vaše
