Budu k vám úplně upřímná. Vedu úplně normální, spokojený, pro většinu lidí úplně nudný život, který jsem si vybrala a strašně mě to baví. Netuším, v čem vám tohle může být užitečné. Ale jestli si chcete pro jednou odfrknout, tady máte 10 věcí, které o mě MOŽNÁ ještě nevíte.
1.Vyrůstala jsem v Africe
Teda, abych byla úplně přesná. Když jsem tohle nedávno říkala svému kamarádovi a on se zeptal “A kolik ti bylo?”, odpověděla jsem, že jsem tam byla dva roky, od 6 do 8. A on mi vysvětlil, že to rozhodně neznamená, že jsem tam “vyrůstala”.
Jenže když to někomu říkám teď, ve svých 45 letech, vypadá to jako chvilka. Ale když je vám 6 a někde strávíte 2 roky, je to třetina vašeho života!
Můj táta stavěl v Angole továrnu na zpracování cukrové třtiny. A protože ho nechali odcestovat i přesto, že nebyl ve straně, tak asi tušíte, jak moc dobrý byl. Moje máma pak využila situace, kdy za komančů byla rodina skoro tak důležitá, jako péče o socialistický majetek, a po půl roce zažádala, abychom tam mohly obě za ním. Vyprávěla mi, jak před nějakou komisí hulákala, že jestli ji nepustí za manželem, okamžitě se s ním rozvede a že to bude na jejich zodpovědnost 
Moje maminka umí hulákat opravdu dobře, to jsem zdědila po ní. Takže jsme za půl roku vyrazily samy dvě z Mělníka do rovníkové Afriky. A bylo to nejkrásnější období v mém životě. Neuměla jsem ani slovo portugalsky a můj táta mě hned první den naučil nejdůležitější větu: Dobrý den, jsem Alenka z Československa, ztratila jsem se, dejte mi chleba.
2. 6x jsem byla požádána o ruku a z toho 4x jsem se MÁLEM vdala
Poprvé jsem zdrhla 4 měsíce před svatbou, pak se ta doba zkracovala a v posledním případě to bylo ten den, kdy jsem měla nastupovat do letadla na Bali, kde měl být obřad. Říkejte mi runaway bride
Pro mě je tahle informace celkem dostačující, ale mám takové tušení, že budete chtít vědět podrobnosti. Tak já si zkusím vzpomenout, protože tyhle voloviny jsem dělala před deseti a více lety. Teď už bych na to neměla ani náladu, ani čas.
Někdy jsem ze vztahu odešla já, protože dotyčný pořád doufal, že mě k těm dětem přemluví. A já už odmalička nesnáším, když mě někdo k něčemu přemlouvá. Když nechci, tak nechci a vím proč. Někdy jsem odešla proto, že jsem si začala sama sebe vážit víc, než jeho. A někdy to byl prostě vyložený omyl od samého začátku, jen jsem měla tolik práce, že jsem to nestihla zaregistrovat.
Teď to zní, jako bych ty chlapi střídala jako ponožky. Ale prozradím vám jedno bonusové tajemství – vůbec si nepamatuju, že bych s někým chodila jen pár měsíců. Všechny moje vztahy trvaly několik let, úplně nejkratší byl dva roky. Prostě když něco dělám, tak to dělám pořádně
3. Jestli se někdy vdám, tak na pláži, při západu slunce.
Z toho neslevím! Mě totiž děsí klasické svatby a jakmile se začne třískat s talířema a zametat střepy, pokouší se o mě mdloby. Proboha, nikoho se teď nechci dotknout! Každý má právo na své štěstí a pro každého to znamená něco jiného. A vzpomeňte si, vyrůstala jsem v Africe, pro mě jsou moře a písek a slunce a teplo synonyma absolutního štěstí. A talíře se o písek děsně blbě rozbíjí.
Notabene jestli já se někdy opravdu vdám, už se pravděpodobně nesehnu, abych ty střepy mohla se svým drahým zamést. A jestli sehnu, tak už se teda rozhodně nezvednu
Kromě toho mě nikdy nebavili mladší kluci, takže jestli můj vyvolený bude ještě starší, než já, tak by nám tahle tradice mohla dost zamíchat se svatební nocí…
4. Mám jenom maturitu.
Nemám vystudovanou žádnou vysokou školu. Já, takový Hujer Ale ono to bylo hodně dané dobou. Když jsem maturovala, bylo krátce po revoluci a já chtěla objevovat celý svět. Takže jsem okamžitě, už druhý den po matuře, nastoupila do práce a šla z jedné do druhé, abych si vyzkoušela, co vlastně můžu a hlavně, co vlastně CHCI. Na studium jsem prostě neměla čas.
Vystudovala jsem střední ekonomickou, v prváku proběhla revoluce a ruštinářka se nás snažila naučit anglicky. Všechny účetní tabulky se přes noc změnily, není proto divu, že doteď mám v číslech hokej a moje současné účetní mě pravděpodobně nenávidí
5. Nepiju alkohol, neužívám žádné chemické substance.
Teda ne, že bych byla úplný abstinent. Ale nějak jsem si vypila svojí míru v mládí a teď mi to vůbec nejde. Dám si skleničku a je mi týden blbě. Jak říkají naši: Alenka si čuchne k zátce a je nametená. A můj kamarád z Dublinu, když si náhodou jednou za rok dáme skleničku šampaňského a pak mě musí tahat do taxíku, tvrdí, že jsem nejlevnější rande, které kdy měl
6. Miluju samotu.
Kdybych já byla Robinson Crusoe, tak Pátka pošlu domů. Asi to souvisí s tím, že jsem jedináček. Odmala jsem si vypěstovala schopnost bohaté fantazie. Ke štěstí potřebuju mít dostatečný počet dobrých knih. Teda ne, že bych se doma nějak zamykala Ale rozhodně nepatřím mezi jedince, kteří musí každý večer trávit ve společnosti. Ale jak říkal Dalajláma, k tomu, abyste žili šťastný život, musíte být aspoň 20 minut denně úplně sami.
7. Nemám televizi a nesleduju žádné zprávy.
Můj táta mi vždycky nadával, že nebudu mít všeobecný přehled a všichni mě budou mít za primitivního pitomce. Pravda, rozhodně nepatřím mezi akademickou elitu národa Ale zato jsem taaaaaaak spokojená. Chodím k volbám, pomáhám potřebným a žiju nejvíc morálně, jak jsem schopná. A na jeden lidský život je to až dost.
8. Neviděla jsem žádný český film, který šel do kin po roce 2000. A jestli ano, tak určitě ne dobrovolně.
Zato miluju české detektivky, ideálně ty černobílé. Dál už mám s českou kinematografií dost problém. Takže když mi teď někdo řekne “Ty jsi jak z Románu pro ženy” nebo tak něco podobného, já netuším, o čem mluví. Zrovna tak, když mi někdo začne vyprávět o tom, s kým začala chodit takhle a tahle čtrnáctá vícemiss. Nemám ponětí, o čem je řeč. A strašně mě to baví, to zděšení v očích ostatních, jak je možné, že tohle nevím!
9. Nemám problém s usínáním. A když jednou za sto let náhodou ano, pokaždé usnu při mluveném slově.
To mám zase z mládí, kdy mi babička pouštěla v rádiu Četbu na pokračování a naši mě naučili usínat při puštěné desce. Ano, gramofonová deska, to byl takový černý kotouč, takové velké cédéčko. To jen, kdyby se tu někdo náhodou narodil po roce 2000 Nesmí to být hudba, ale někdo musí něco vyprávět. Když třeba poslouchám cimrmany, tak usnu už po úvodním potlesku.
10. Jsem zarytý cimrmanolog
Znám všechny hry nazpaměť! A kdykoli mluvím s někým, kdo použije nějakou cimrmanovskou hlášku, je to můj člověk na zbytek života.
Takže se s vámi rozloučím slovy klasika: Přijde novej..mladej..ale to bude sekáč, ne jako já, ten se nezakecá…
Mějte nádherný nový týden, doufám, že i přesto, že jste se ničemu nepřiučili, že vás tenhle díl k ničemu neinspiroval, tak že vás aspoň pobavil.
S láskou
vaše
