Všechno má svůj čas. Ke všemu musíte dozrát, dojít svým tempem a po té své cestě. Když budete poslouchat rady zkušenějších, určitě to na vás bude mít pozitivní efekt. Ale poslouchat nestačí. Musíte si jimi začít řídit a hlavně musíte je sami uvést do praxe! To za vás nikdo neudělá.
Ale jak pořád opakuju, je lepší, když vám ty věci dojdou sice pozdě, ale přece, než aby vám nedošly vůbec. Proto jsem se rozhodla, že když překopávám celou firmu, její strukturu, zaměření, webovky, blog… překopu i svůj způsob práce.
Jenže na začátku roku jsem bohužel taky zjistila, že moje firma je kompletně závislá nejen na mém ksichtíku, ale i na mojí fyzické přítomnosti. Sotva můžu přednášet na kurzech a workshopech, když jsem několik kilometrů jinde.
V tu chvíli mi to docvaklo – já mám pořád něco na práci. Pořád jsem děsně busy. Ze začátku mi to připadalo správné, protože když začínáte podnikat sami na sebe, tak děláte úplně všechno. Vypracujete projekt, nabídku, prezentaci, fyzicky projekt vykonáte, uděláte všechny papíry, faktury, komunikujete s úřady, s dodavateli, s klienty a zdá se to nekonečné. Postupem času jsem si na tohle tempo zvykla a považovala to vlastně za známku úspěchu: jsem pořád v zápřahu rovná se, jsem výkonná a pracovitá rovná se, jsem prostě báječná.
Opravdu jsem byla do hloubi duše přesvědčená, že moje zaměstnanost a narvaný diář je známkou mých osobních i pracovních kvalit.
Jak tupá jsem byla! Ale jak říkám, ke všemu si člověk musí dojít sám a vlastním tempem a cestou. Až letos, po víc než DESETI letech, kdy jsem založila svou první firmu, mi došlo, že být zaneprázděný není známka toho, že jsem fakt dobrý pracant, ale že jsem velmi špatný manažer!
Vy to třeba už víte, ale já si připadala, jako bych objevila Ameriku.
Ne, že bych nechtěla pracovat vůbec, to ani náhodou. Svou práci jsem si sama vysnila a v podstatě sama vymyslela a vážně mě nejvíc baví. Ale v tom je možná ten problém – když vykonáváte zaměstnání, které opravdu milujete, najednou zjistíte, že jste v něm od rána do večera, aniž by vám to připadalo divné.
Tím vším vám chci říct, že moje osobní transformace sice před skoro dvěma lety začala s jasným cílem: začít žít svůj nejlepší život. Ale tohle předsevzetí samo o sobě nestačí. Nic neznamená bez toho, aniž bych k němu měla plán akce. A hlavně, abych detailně věděla, co přesně to znamená. Co si pod tím já konkrétně představuju. Pro každého jsou životní priority jinde, pro každého absolutní štěstí znamená něco jiného. Proto je ten život tak zábavný.
PRAKTICKÉ CVIČENÍ
Existuje takové cvičení, které dělají ti nejlepší leadři z celého světa na speciálních kurzech, které se jmenují mastermind. Aby přesně věděli, proč se snaží uspět ve svém obchodním snažení, musí si představit jednu konkrétní scénu ze svého budoucího ideálního života. A musí jí popsat do nejmenších detailů. Kde jsou, s kým, co je na podlaze, na které stojí, co je po jejich levé i pravé ruce, když se podívají z okna, co vidí. A pak takových situací musí napsat ještě dalších 5.
Co vám budu vyprávět, já si to zkusila. A nebudu vám lhát, bylo to taaaak těžké! A to jsem si vždycky myslela, že přesně vím, co chci dělat za 10, 20 let. Až při tomhle cvičení jsem zjistila, že cíl “mít dost peněz a chlapa” není úplně přesná instrukce do vesmíru a že se opravdu nemůžu na vesmír zlobit, že mi posílal do cesty almužny a šílence. Když ani já jsem nebyla schopná přesně určit, co znamená “dost peněz” a jaký můj vysněný partner má být, jak by to mohl vědět někdo jiný?
A nefunguje ani systém: chci mít ferrari a blonďáka. No jen si to zkuste. Až doposloucháte tenhle podcast, ponořte se do své vlastní hlavy a vykreslete si jednu jedinou scénu z vašeho ideálního budoucího života.
Kolik vám je, kolik máte dětí? Jak se jmenují? Co děláte za práci? Čím trávíte celé dny? Stojíte v obýváku ve svém vysněném domě na břehu jezera na Slapech? Nebo se rozhlížíte z nejvyšší budovy v New Yorku? Nebo pozorujete šimpanzí rodinku v pralese na Bali? Jakou barvu má hrnek, ze kterého usrkáváte svoje ranní kafe?
Dejte si na čas a fakt si to užijte. Je to, jako byste psali scénář k tomu nejkrásnějšímu a nejromantičtějšímu filmu, co kdy bude natočený.
A jestli si myslíte, že to je pro vás ztráta času, tak to pardon.
Já to od té doby trénuju pořád, protože když je to dobré pro lidi, které doslova hltám a jsou mi obrovskou motivací, je to dobré i pro mě.
KDYŽ JE TO DOBRÉ PRO LIDI, KTEŘÍ MĚ MOTIVUJÍ A INSPIRUJÍ, JE TO DOBRÉ I PRO MĚ
O tom, jak si dobře zorganizovat práci, jsem mluvila už v epizodě 12 Jak pracovat méně, ale lépe. Podělila jsem se s vámi, jak jsem začala praktikovat metodu POMODORO, jak se naučit žádat o pomoc, jak se neodstrkovat na vedlejší kolej, protože tím nepomáháte ani sobě, natož ostatním a dokonce i o tom, jak menstruace ovlivňuje naši produktivitu v práci i v životě.
Víte, jak vám pořád říkám, že když se pro něco rozhodnete, tak vesmír udělá všechno proto, aby vám pomohl toho dosáhnout? Tak tady máte další důkaz. Celý minulý týden jsem usilovně přemýšlela, jak to udělat, abych neměla každé ráno při pohledu na list kalendáře pocit, že jsem zešílela. Ne, že bych toho tam měla příliš, to už jsem se naučila a urputně praktikuju. Nepsat si seznam úkolů, který je nesmyslně dlouhý, takže od božího rána myslím na to, že to nestihnu a zase selžu. Tohle už si vážně nedělám.
Mluvím spíš o tom, že v diáři mám sice realistický počet úkolů a aktivit, ale každý pes jiná ves. Takže mě trochu znervózňuje ta představa, že budu celý den lítat od jednoho k druhému, sice to všechno stihnu, ale půlku dne ztratím přesouváním se na různá místa a hledáním parkování nebo tramvajové zastávky.
A tu ušetřenou dobu bych mohla strávit…. kupodivu ne další prací v kanclu, ale třeba další prací sama na sobě.
CO JE CONTEXT SWITCHING A JAK FUNGUJE BATCH WORKING (a proč to sakra nejde přeložit do češtiny?!)
No a jak o tom takhle přemýšlím a špekuluju, jak přesně bych to měla změnit, tak mi vesmír usnadnil práci, protože hned v pondělí na mě vyskočil nový podcast, ve kterém Michael Hyatt, expert na produktivní plánování, vysvětluje, co znamená termín switch context a jak se ho zbavit.
Context switching znamená přesně to, co jsem dělala doteď a byla na to už takhle dostatečně pyšná. Sice máte napsané a přesně dané úkoly v reálném a uskutečnitelném množství, ale každý z nich je tak odlišný, že je sice realizujete, ale s mnohem menším účinkem a mnohem horším výsledkem, než byste mohli.
Řešením, jak z tohohle poskakování od čerta k ďáblu ven, je metoda práce zvaná batch working.
Je dost těžké přeložit, v češtině to zní fakt divně. Ale je to jakoby práce v dávkách, nebo v hromadách, chcete-li 
To znamená, že sloučíte všechny úkoly a aktivity, které jsou si podobné, do jednoho balíku.
On sám tuhle metodu vyšperkoval do dokonalosti, takže má každý den přesně vyčleněné na různý typ práce. V pondělí má interní porady. V úterý pracuje na off stage věcech, jako příprava scénářů, přednášek, článků a tak. Ve středu a ve čtvrtek má on stage den, takže natáčí, nahrává, fotí, dělá live vysílání a webináře. V pátek má meetingy s lidmi mimo firmu.
U mě má celé tohle objevení Ameriky za výsledek to, že každých 5 minut nekontroluju maily, že každých 15 minut nesjíždím fotky na instáči, že každou půl hodinu neřeším s klientem znovu a znovu stejnou věc.
Čili, ne že bych toho stihla víc, ale věci z jednotlivých várek zvládám kvalitněji! A toho jsem chtěla docílit. Protože v rámci celé té překopávky firmy i života je můj cíl jasný – mít šanci jet na dovolenou v klidu, bez výčitek a hlavně bez kompu. Pracovat jen 4 dny v týdnu a zbytek věnovat sobě a svým milovaným.
A to všechno tak, aby zisk firmy rostl exponenciálně. Zdá se vám to příliš dobré, než aby to byla pravda? Tak vám povím, že když tohle začal praktikovat zmiňovaný Michael Hyatt, tak během jediného roku měl 186 dnů volných a příjmy jeho firmy stouply o 62%. A jak sám říká: “Nikdy jsem nepracoval míň.”
Takže přátelé, můj plán je work less do more. A když se mi to povede, vy, moje publikum, to vůbec nepoznáte. Jedině v tom, že pro vás budou články, podcasty i fotky připravené s železnou pravidelností a každý text bude smysluplný a bude mít pro vás opravdu význam. Jestli tohle není super plán, tak nevím, co je
Kdo do toho jde se mnou? Kdo z vás chce taky pracovat míň, ale mnohem líp? Kdo z vás opravdu vyzkouší zorganizovat si práci do jednotlivých podobně laděných bloků? Kdo z vás je připraven k akci a opravdu začít žít svůj nejlepší život?
Jsem přesvědčená, že je to každý jednotlivý z vás, protože to byste jinak přece neposlouchali tenhle podcast, ale dívali se na ulici v růžové zahradě nebo něco podobného
Mějte nádherný produktivní týden plný smysluplných věcí a s jen úplně minimálním počtem volovin, které se ovšem taky udělat musí.
S láskou
vaše
