Podle wikipedie je Prokrastinace výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví.
Jinými slovy, mozek nás brání, abychom se z toho všeho nezbláznili. Což je od něj pěkná věc. Jen se občas sekne v úsudku a my oddalujeme i věci, u kterých odklad může způsobit vážné problémy.
CO JE A CO NENÍ PROKRASTINACE
Důvodů, proč věci pořád odkládáme, může být několik. A nemusí všechny souviset jen s chronickou prokrastinací. Někdy je to opravdu mnohem jednodušší.
Rozdělila jsem je do 2 skupin: do věcí se vám nechce, protože jste buď líní, nebo jste prostě jen unavení.
O lenosti jsem v podstatě mluvila v předchozí epizodě o zdolávání strachu. Jestli jste od přírody lenoch, tak se nikam nežeňte, synchronizujte to, co říkáte s tím, co cítíte, přestaňte balamutit sami sebe i své okolí hezkýma řečičkama o tom, jak velké máte plány a prostě se smiřte sami se sebou. Že jste líní na to, zvednout zadek a jít cvičit, z vás proboha nedělá horšího člověka. Jen ta daná věc pro vás není tak důležitá, abyste se kvůli ní vzdali svého osobního pohodlí. Když dokážete přiznat sami sobě, že jste lenoši a váš přínos světu je třeba v tom, že dokážete lidi kolem sebe rozesmát, tak super.
Hlavně nebuďte lenoši a ještě pesimisti. To je vražedná kombinace, která přináší zkázu všem kolem vás.
U druhé skupiny, u těch unavených, je prokrastinace vlastně dobrým indikátorem toho, že už nemůžete. Že vaše tělo i vaše mysl zoufale touží po dobití baterek. Můžete být sebevýkonnější, ale každý má omezené fyzické i mentální síly a každý tu hranici má jinde.
Někdy stačí vzít si volno na jediný půl den, na který si nenaplánujete vůbec nic. Kdy můžete jen bloumat, čučet do blba a necháte mozek úplně vypnutý. Nebo si přečtete knížku (ne motivační, pamatujte, necháváte mozek odfrknout, zkuste nějakou červenou knihovnu nebo starou dobrou detektivku, kdy víte, že na konci se dozvíte jméno vraha, tudíž nad tím nebudete muset moc přemýšlet).
Tohle zvlášť funguje v době, kdy jste ponořeni do nějakého velkého projektu (pamatujte, nemyslím jen byznys projekt, ale třeba redekorace vašeho domu) a uprostřed vám dojdou síly. I přesto, že jste se na ten projekt tak těšili na začátku a budete se z něj tak moc radovat na konci, ty prostředky jsou prostě těžké.
Slyšela jsem krásné přirovnání od spisovatele, o kterém se budu dnes ještě zmiňovat. Ten tomu říká “bordel uprostřed”. Je to to samé, jako když se Kryštof Kolumbus rozhodl objevit nový světadíl. Na začátku, když vyplouval, kolem toho bylo tolik slávy a on byl tak natěšený. Na konci objevil Ameriku. Ale uprostřed, když byl na širém moři a neviděl ani pevninu za sebou, ani Indiány před sebou, začal zpochybňovat celý účel, proč se do toho projektu pustil.
DŮVODY, PROČ VĚCI ODKLÁDÁME
Prvním a taky nejvýraznějším důvodem prokrastinace je perfekcionismus. Jak říká Michael Hyatt: Perfekcionismus je matka prokrastinace. A Marie Forleo tvrdí, že perfekcionismu zabíjí naše sny. Že je to dělicí čára, která rozděluje vítěze o věčných snaživců.
Pamatujete to pořekadlo, které už jsem několikrát zmiňovala v předchozích epizodách? Better Done Than Perfect. Lepší to udělat, než čekat, až to bude perfektní.
Proto nezačnete na projektu vůbec pracovat, protože se bojíte, že ho nedokážete dokončit tak, jak jste si vysnili. To se týká hlavně věcí, které jsou nejblíž vašemu srdci. Věcí, které jste si tak dlouho vysnívali, až vaše nadšení vystřídala hrůza z toho, jestli to dokážete.
V takovém případě existuje jediné řešení: vyhrňte si rukávy, plivněte do dlaní (tohle nedělejte doslova :-), zasedněte a prostě to UDĚLEJTE.
A jestli jste ten svůj milovaný projekt už začali, ale nějak se nedokážete dokopat k jeho finalizaci, tak na to existuje jen jediná rada. Obrazně řečeno: Vyhrňte si rukávy a zmáčkněte čudlík publikovat veřejně, ať už je projekt podle vás perfektní nebo ne.
Zaprvé, vždycky ho můžete vylepšovat cestou (a to stejně budete), a za druhé… no přece – je lepší to udělat, než o čekat, až to bude perfektní.
Druhým častým důvodem je to, že projekt nebo věc, kterou musíte udělat, je tak nudná, že se vám na ní ani nechce plýtvat energií.
U každého takového nudného úkolu, který před sebou máte, si odpovězte na 3 otázky:
Musí to být skutečně udělané?
Musí to být skutečně udělané hned teď?
Musím to udělat přímo já?
U spousty věcí totiž zjistíte, že vlastně vůbec hotové být nemusí. I když to zní opovážlivě, musíte mi v tomhle věřit.
Třetím důvodem prokrastinace je, že projekt, který pořád odsouváte, je tak náročný (časově nebo i fyzicky či mentálně), že se vám do něj prostě nechce.
V tomhle případě máte jedinou možnost: tu velkou kládu rozkouskovat na menší polínka, nebo rovnou rozštípat na malé třísky. S tím totiž souvisí i to, že si dáváte nereálné cíle nebo úkoly a do těch se vám pak samozřejmě nechce, protože už na začátku vypadají, že to bude ale děsně pracné.
Čili, určete si priority, udělejte si jasný plán s jednotlivými kroky, které musíte udělat a zapište si je do svého diáře.
Stanovte si jiné, reálnější cíle, které jsou bližší vašemu srdci, které opravdu chcete dosáhout a prokrastinace bude fuč.
S tím vytyčováním reálných cílů souvisí i to, o čem jsem už taky párkrát v podcastu mluvila: Plánujte s rozumem. Je nesmysl, když si v neděli, plni nadšení do nového týdne, dáte hned na pondělí 3 porady, 4 schůzky a večer ještě lekci v posilovně.
Klíííííííd!
Přestaňte si myslet, že zvládnete 100 věcí denně a ideálně všechny najednou. Víte, že multitasking neexistuje. To je přeskakujete z jedné věci na druhou, aniž byste byli schopni se na každou koncentrovat na 100%. Děláte sice všechno, ale všechno blbě.
Jestli jste zaměstnaní a v kanceláře se vám sype na hlavu milion úkolů, radím vám vyzkoušet metodu, kterou praktikuje americký life coach Michael Hyatt. Říká jí “metoda tří”. Každý den si vytyčí přesně 3 hlavní úkoly, kterým se bude ten den věnovat.
Možná si teď ťukáte na čelo a říkáte si, že by vás váš šéf přerazil, kdybyste tohle dělali. Ale zkuste se na svůj den podívat s odstupem a opravdu si projděte všechno, co za těch 8 pracovních hodin uděláte. Vážně musíte okamžitě odpovídat na každý mail, co vám přijde? Opravdu musíte trávit hodinu v kuřárně s kolegyní, abyste probrali, kdo z kanceláře dostal přidáno a vy ne?
Čtvrtým důvodem, proč prokrastinujeme, je ztráta motivace. Najednou vám dojde dech a vy nemáte důvod, proč projekt začít nebo proč v něm pokračovat. To je jak s tím Kolumbem, uprostřed oceánu, kdy není vidět pevnina ani před za vámi, ani před vámi, to je voda na prokrastinační mlejn 
Přesně v tu chvíli nastává čas, abyste se znovu spojili se svým velkým PROČ. Zklidněte se, vezměte si pár minut, hodin, klidně i dní k tomu, abyste se mentálně vrátili na samý začátek, kdy se ve vás zrodil samotný plán projektu. Vzpomeňte si, proč jste ho chtěli realizovat. Proč se vám zdál tak úžasný, jak jste se tenkrát cítili. A vizualizujte si, jaké to bude, až projekt zdárně dokončíte.
A poslední, pátý důvod prokrastinace, je takový malý bonus. Tím chci říct, že prokrastinace nemusí být pokaždé špatná věc. Někdy je to způsob, jak nám naše intuice sděluje, že cesta, kterou se chystáme jít, vede do…. prostě je špatná
V tomhle jsem já naprostý mistr. Kdykoli něco odkládám, dělám to s nejistým vědomím, že to má nějaký důvod. A víte co? V 99% případů to bylo ku prospěchu věci.
Tím chci zkrátka říct, že někdy se intuice dá snadno zaměnit za prokrastinaci. Proto pozorně naslouchejte tomu vnitřnímu hlásku, který každý z nás v sobě má. Mluví strašně potichu, takže se opravdu musíte chvíli soustředit, ale nikdy se nemýlí.
CO TEDA S TÍM?
Podle zkušeností mých i ostatních je vlastně jediná správná rada na prokrastinaci: PŘESTAŇTE S NÍ
Jestli ale chcete trochu víc informací, tak mám pro vás 3 tipy, jak z toho věčného odkládacího kolotoče seskočit a začít pořádně žít.
Když jakýkoli svůj projekt pořád odkládáte, řekněte o něm nahlas svým přátelům, známým nebo kolegům. Jak to řeknete, začne to mít reálné obrysy a hlavně – máte před sebou vidinu totálního ztrapnění, když ten projekt nezrealizujete. Protože jste o něm přece pořád tak zapáleně vyprávěli.
Nikdo totiž nechce vypadat před svými blízkými jako nezodpovědný blb, takže se vám ten první krok k realizaci bude dělat o trochu líp.
Naplánujte si to. Jak se říká, nic neexistuje, dokud si to nenaplánujete.
A za třetí: při realizaci svých snů už nikdy nepoužívejte slovo NĚKDY. Jako třeba, chtěla bych cestovat, tak snad někdy… Někdy se pustím do zahrady za domem. Někdy se přihlásím na angličtinu. Někdy napíšu svůj životopis a motivační dopis a pošlu ho do své vysněné práce.
NĚKDY je v plnění našich snů to nejnebezpečnější slovo.
Takže jestli odkládáte něco, co opravdu musíte udělat a musíte to udělat jen vy a nikdy jiný, prostě – to – udělejte.
Ať ten úžasný život neprožijete tím, že si budete buď říkat “co by kdyby” anebo ještě hůř “jsem neschopná, protože nic nedokážu dovést do konce”.
S láskou
vaše
