Když jsem vás žádala o pomoc při přípravě tohohle dílu, seznam vašich strachů, co jste mi posílali, nebral konce. Tohle jsou ty, které se opakovaly pořád dokola:
strach z neúspěchu, ze zklamání sebe nebo svých blízkých, z bolesti, z vlastní neschopnosti, ze samoty, z odmítnutí, z vlastní nedostatečnosti, strach, že se ztrapním a budu mít ostudu, z toho, že nevím, co budu v životě dělat, z nemoci a ze smrti.
Kdybych to chtěla smáznout jedinou odpovědí, tak by ta odpověď zněla: “Když máte tak porouchané sebevědomí a pořád vám záleží víc na názoru ostatních, než na tom vašem, tak se vašich bubáků nikdy nezbavíte.” A je to vlastně čistá pravda.
Jen vám chci aspoň v něčem pomoct a vím, že každý potřebuje rozkrýt spoustu vrstev, než zahlédne konečně to světýlko naděje a přistoupí k akci.
Strach první: Z NEÚSPĚCHU
To, že se nám něco nepodaří, jak jsme si naplánovali, se stává v 99% případů. Většinou proto, že na sebe máme přehnané nároky. Přece když to dokázali ti ostatní, musím to dokázat i já. Ano? A to řekl kdo? Jen vy sami a sami sobě. Takže první krok k odbourání strachu z neúspěchu je, abyste přestali žít v deziluzi o sobě samých.
O tom už mluvil na začátku 19. století Sherlock Holmes, respektive jeho stvořitel Conan Doyle. Vždycky tvrdil, že se nepřeceňuje ani nepodceňuje. Protože přesně ví, jaký je, tudíž ho to nesvádí ani k jednomu.
A v tom to celé vězí. Ti nejlepší světoví koučové pořád opakují, že nejdůležitější ve vašem životě je sebeuvědomění. Self awarness. To znamená, že o sobě máte přesný obrázek, co jste vlastně zač. Že víte, čeho jste schopni a naopak, co nedokážete. Co chcete a naopak, co byste nikdy nedopustili. V čem jsou vaše silné stránky, ale i slabiny.
Tím zkrátka všichni musíme začít. Jak se říká, nalít si čistého vína. Předstírejte si před ostatními co chcete, ale sami sobě nelžete. Jinak se z toho pekla nikdy nevymotáte a o nejlepším možném životě pro vás si můžete nechat leda tak zdát.
Když si přestanete dávat nereálné cíle, všechno se tisícinásobně zlepší. Vašim první úkolem tudíž je, ujasnit si, co vlastně v životě chcete, po čem toužíte. Neplácejte, že vaše práce snů je pracovat v módním časopise a uděláte pro to cokoli, když jediné, co jste ochotní udělat, že si každý měsíc nějaký koupit v trafice.
Ale když vám teď řeknu, že proto, abyste takovou práci měli aspoň ŠANCI získat, musíte se přestěhovat do Prahy, mít naspořeno aspoň na první půl rok, kdy budete bez stálého příjmu, že budete muset každý týden psát maily a volat někomu z redakce a nabízet mu pomoc i za nulový plat, jen proto, abyste takzvaně strčili nohu do dveří, že se budete muset naučit obrovské množství úplně nových věcí za rekordně krátký čas, že budete málo spát a hodně dřít, takže na nějaký společenský život rovnou zapomeňte a že i přes to všechno stejně nemáte záruku, že se do té redakce dostanete…. Co mi na to řeknete?
Většina lidí začne vypočítávát důvody, proč tohle a tohle udělat nemůže. JENŽE! Mám pro vás malý test. U každé vaší výmluvy na cokoli, nejen na to, proč nemůžete začít dělat práci vašich snů. Klidně i na to, proč nemůžete začít pravidelně cvičit. Proč nemůžete odejít z vašeho vztahu, který už vás vyloženě štve, proč nemůžete rodičům říct pravdu o tom, jak žijete…
Tak u každé takové věty, která začíná JÁ NEMŮŽU, vyměňte začátek na JÁ NECHCI. A uvidíte, jak se změní celá perspetiva vašich argumentů. Protože přesně takhle jo. Nemůžu je eufemismus pro nechci. A nechci znamená nejsem ochotný vzdát se svého pohodlí, nejsem ochotný přijmout risk, nechce se mi do svého vysněného projektu, protože je to moc práce, nechce se i dřív vstávat, nechci se cítit nekomfortně a nepohodlně.
Tohle všechno znamená, že daný cíl nebo sen pro vás není tak důležitý, abyste cokoli obětovali. Že to zkrátka není vaše priorita. To z vás nedělá lenochy. To prostě jen znamená, že jste sami k sobě brutálně upřímní. Musíte zkrátka sjednotit to, co si myslíte s tím, co říkáte nahlas.
Tim Ferris praktikuje metodu, která pro mě funguje skvěle a když budete opravdu upřímní a dáte si tu práci a obětujete svůj čas, určitě pomůže i vám.
Když má učinit nějaké rozhodnutí a má hrůzu z jeho důsledků, doporučuje udělat si seznam. Takže znovu tužku do ruky, papír před sebe a udělejte si svůj SCÉNÁŘ NEJHORŠÍCH MOŽNÝCH VARIANT.
Do prvního sloupku si detailně rozepište, co nejhoršího se může stát. Do poslední katastrofy, která vás napadne. A ať je tam minimálně 10 vašich strachů, které vás paralyzují a nedovolují udělat to, po čem toužíte.
Do druhé sloupku vedle si zapište u každého řádku, jak by ta katastrofa, až nastane, šla vyřešit. Aspoň z 1%. Takže, když se pustíte do vlastního podnikání, děsí vás, že vám to nepůjde a přijdete o vaše úspory a nebudete mít kde bydlet. Řešení – můžete se nachvíli nastěhovat k téhle kamarádce. Nebo se můžete nastěhovat zpátky k rodičům, než se postavíte znovu na nohy. Takže pod mostem nezůstanete.
A do třetího sloupce si napište zcela konkrétní kroky, které můžete učinit vy sami, aby k těm katastrofám nedošlo. A zase, nemusíte to být přesný plán, stačí, když tomu dokážete předejít z jediného procenta.
Tyhle scénáře hrůzy, jak tomu říkám já, jsou dost emoční horská dráha. Když jsem si tenhle seznam psala poprvé, byla jsem zpocená až na zádech, jak jsem každý ten řádek prožívala a představovala si důsledky.
Strach druhý: Z VLASTNÍ NEDOSTATEČNOSTI
Vlastní neschopnost a nedostatečnost jde ruku v ruce a proto jsem tyhle vaše strašáky spojila v jedno.
O fenoménu toho, že se cítíte ne dost hezká, vtipná, chytrá, ne dost dobrá matka, kamarádka, partnerka, už jsem mluvila v epizodě číslo 14, tak si jí pro jistotu poslechněte ještě třikrát 
Abychom se ale dostali k jádru věci – to, že se cítíte nedostateční v jakémkoli směru znamená, že se s někým srovnáváte, jinak byste k takovému závěru pochopitelně nedošli. A víte, co si myslím o srovnávání se s ostatními, že jo?
Porovnávání se s těmi druhými je největší zlo, které nás v téhle moderní době mohlo potkat. Jak říká jedna moje duchovně založená kamarádka, tím, že koukáme na druhé, se jen odpojujeme od nás samotných.
Věnujeme zkrátka příliš mnoho našeho drahocenného času, který na tomhle světě máme, pokukováním, co se děje na vedlejší dráze.
Pořád si opakujete, že fotky na facebooku nebo instagramu, je jen něčí výloha, která vás má inspirovat. Ne deptat! Zrovna tak konverzace s vašimi přáteli nebo kolegy. A jestli vám tohle všechno jen sráží sebevědomí, tak to přestaňte dobrovolně dělat. Nechte si kolem sebe jen to, co ve vás vyvolává hezké pocity. O tom už jsem taky mluvila tisíckrát. Odstřihněte toxické přátele (i ty virtuální), jestli vás nedokážou motivovat a inspirovat.
Abych to celé shrnula – pocit vlastní nedostatečnosti má KAŽDÝ z nás. Jde jen o to, udržet tenhle pocit ve snesitelné míře, aby vás mohl hnát dopředu a výš, ne, aby z vás udělal někoho, kdo je zralý na blázinec a 2 kila Neurolu.
Strach třetí: Z ODMÍTNUTÍ
I tenhle typ strachu patří do stálé tabulky sociálních fenoménů – jsme stvořeni k tomu, abychom toužili po sounáležitosti, po přijetí do určité skupiny, po pochválení, po kladném hodnocení. Zkrátka se chceme líbit a chceme, aby nás ostatní měli rádi.
To je lidská přirozenost a nebudu vám klást na srdce, ať se na ostatní vykašlete. Jen si proboha dávejte pozor, jestli žijete svůj život tak, abyste ostatním šli příkladem, nebo proto, abyste se ostatním zavděčili!
Pro větší srozumitelnost rozdělím strach z odmítnutí na dvě oblasti: z odmítnutí v oblasti lidských vztahů a odmítnutí v pracovní oblasti.
Čili, když vás kluk nechce, máte jedinou šanci – uvědomit si, a myslím tím opravdu uvědomit, do morku svých kostí, z celého svého srdce, celou svou duší i tělem, že člověk, který vás odmítnul, není hoden vaší pozornosti. Když nedokáže rozpoznat, jak úžasná jste bytost, jak kouzelná osoba jste, jaký dar v sobě máte, jak jste empatická, akční, schopná a zbožňování hodná, sotva ho k tomu dokážete donutit.
Neplýtvejte sílami tam, kde to nestojí za to. I kdybyste ho nakrásně přemluvila, vsadím se s váma, že vám po pár týdnech docvakne, že to opravdu za to nestálo a dáte mu stejně kopačky. Tak proč plýtvat časem? Pořád si opakujte, že na každý zadek se najde hrnec a když vy budete bezpodmínečně milovat sami sebe, budou vás milovat i ostatní. Bez vysvětlování, bez přemlouvání, bez her.
A jestli si to neuvědomíte a dál budete tvrdit, že stojíte za prd, tak se přestaňte divit, že vás nikdo nechce, protože ti ostatní si o vás myslí to, co si o sobě myslíte vy.
Co se týká odmítnutí v práci, ať už nabízíte nový projekt, žádáte o zvýšení platu nebo povýšení, nebo se ucházíte o nové místo, zapište si do notýsku na první stránku tenhle tahák:
NE neznamená konec konverzace. Znamená to, že se dotyčný potřebuje víc informací.
Sepište si veškeré argumenty, proč je váš požadavek nebo nabídka prostě neodolatelná. Každý malý pidi argument. Každé malé plus, které vysvětlíte z hlediska dlouhodobé perspektivy. Jaký vliv bude mít vaše zvýšení platu na vaši výkonnost a tudíž na růst firmy. Jak dokáže usnadnit chod firmy váš projekt, který nabízíte. Jak přijetí vás na danou pozici ovlivní zisky firmy nebo její interní fungování. V čem dokážete pomoct.
A nakonec ještě rada pro všechny, kteří se trápí názory hejtrů: Váš čas na tomhle světě je tak vzácný, že ho nemůžete plýtvat s lidmi, kteří jsou ztělesněním pesimismu a egoismu. A navíc mají přiliš volného času Takže si zapište jednu kouzelnou větu, kterou si budete opakovat pokaždé, když vám do života vstoupí hejtr: Nenechám tě, abys mě sejmul. Nedám ti takovou moc!
Jestli se chceš vyhnout kritice, nedělej nic, neříkej nic, buď nikdo.
Americký spisovatel Elbert Hubbard, 18. století
Jednou jsem zmiňovala citaci mé milované sociložky a expertky na zranitelnost a stud, Brené Brown. Ta řekla: Můžete být odvážní nebo žít v pohodlí. Obojí mít nemůžete.
A je to tak. Jestli se rozhodnete, že je pro vás komfort vašeho dosavadního života dostačující, budete žít se svými strachy, ať se týkají čehokoli. Když se ale rozhodnete, že budete odvážní, že do toho boje půjdete a opravdu do té arény vlezete, počítejte s tím, že dostanete stokrát do nosu. Ale taky o sobě zjistíte, jak úžasné bytosti jste.
Na smrtelné posteli budete stejně litovat jen toho, že jste něco neudělali a ne toho, že jste něco udělali a nevyšlo to přesně podle vašich představ. Ale budete na sebe pyšní, protože jste měli odvahu se do toho pustit a každý den bojovat.
Překonání jakéhokoli strachu vyžaduje obrovskou dávku odvahy. Jenže bez odvahy bychom už dávno vyhynuli jako negramotní blbci. A v téhle době jsou odvážní lidé zapotřebí jako sůl. Shrnuto podtrženo, jediné, čím přemůžete strach je, že to prostě uděláte. Vy sami, nikdo jiný to za vás neudělá.
Pevně doufám, že jste si z tohohle dílu pro sebe odnesli to důležité a kdyby to měla být jedna jediná věc, tak je to tahle: NIKDY to nevzdávejte!
DĚKUJU ZA VÁŠ ČAS, KTERÝ JSTE VĚNOVALI JAK POSLECHU PODCASTU, TAK TOMUHLE ČLÁNKU.
S láskou
vaše
