Jak sem vám slíbila, ke každému dílu mého podcastu vždy vyjde rovnou i článek, ve kterém shrnu ty nejdůležitější body a to, co by se vám mohlo nejvíc hodit pro vaši kariéru i život.
CO JE IMPOSTER SYNDROM A KDE SE VZAL?
Když jsem připravovala tenhle díl a dělala průzkum ve svém blízkém okolí, radovala jsem se z toho, že nikdo kolem mě netuší, že něco takového existuje, protože to přece znamená, že tímhle syndromem netrpí. Jenže když jsem jim vysvětlila, co to vlastně je a jaký to má dopad na naše chování, dočkala jsem se u VŠECH dotazovaných opět naprosto totožené odpovědi: “Jééé, to mám! Sice jsem nevěděla, že se tomu tak říká, ale přesně tohle se mi děje.”
Takže, co to vlastně je, jak se to projevuje a máte to vy? Dnes se vám pokusím na všechno odpovědět.
Imposter znamená v překladu podvodník. Takže celý ten zakopaný pes je v tom, že se cítíte nedostatečná, že si úspěch nezasloužíte, že jste ničeho nedosáhla. A když přece, tak to nebylo proto, že k tomu máte všechny předpoklady a tvrdě jste makala, ale proto, že jste prostě měla štěstí. Proto žijete v neustálém strachu z odhalení. Že vás ostatní prokouknou a poznají, že vlastně vůbec za nic nestojíte a že jste všeho dosáhla nějakou šťastnou shodou okolností… nebo úplným omylem.
Bojíte se, že vám někdo položí otázku z vašeho oboru a vy nebudete znát odpověď, což bude mít za následek to, že vás prohlásí za podvodníka a v uvozovkách “vyhodí vás z oddílu”.
Imposter syndrom můžete pocítit dokonce ještě dřív, než se do nějakého svého vysněného projektu vůbec pustíte. Říkáte si: “Nejsem dost dobrá na to, abych dokázala to, co jsem si vysnila.” Nebo “Někdo jiný už to dělá a já nikdy nebudu dostatečně dobrá, nebo snad ještě lepší, než je on/ona.” A radši se rovnou na svoje projekty vykašlete.
KDO TENHLE SYNDROM OBJEVIL A KOHO POSTIHUJE NEJVÍC?
Imposter syndrom poprvé pojmenovaly dvě psycholožky v roce 1978 při studii o ženách na vysokých pracovních pozicích. V 80. letech totiž poprvé v historii ženy začaly dosahovat stejných postů, jako muži. Tenhle syndrom sice není vedený na seznamu oficiálních duševních poruch, ale psychologové i psychiatři ho označují jako závažný duševní stav spojený s pochybnostmi o sobě samých. Vyvolává deprese, úzkosti a strach z odhalení.
Může jím trpět úplně každý, nemá nic společného ani s dosaženým vzděláním, ani s životními zkušenostmi.
A víte, co je na tomhle syndromu nejzajímavější? Že si odborníci doteď myslí, že postihuje především ženy. Abych byla upřímná, vůbec mě to nepřekvapuje! Na ženy je v téhle době kladeno tak obrovské množství nároků – musí být skvělá matka, skvělá zaměstnankyně nebo podnikatelka, výborná kuchařka, precizní uklízečka, milující partnerka, vášnivá milenka a chápající kamarádka.
JAK SE IMPOSTER SYNDROM PROJEVUJE?
Jedním ze symptomů imposter syndromu je bagatelizování vlastních dosažených cílů. Většina žen, které mají svůj vlastní byznys nebo při práci ještě ve volných chvílích budují vlastní značku, žijí od úkolu k úkolu. Od jednoho cíle k dalšímu cíli. Když se jim něco povede, místo, aby si užívaly ten pocit vítězství, ten hrdinský moment, jen nad tím mávnou rukou ve stylu “No mákla jsem si, ale zas tak těžké to nebylo. Jdeme dál.”
PROČ SE TOMUHLE SYNDROMU TAK DAŘÍ?
Když to shrnu do nejdůležitějších bodů, tak důvody jsou tyto:
- Protože toho děláme tolik, že vlastně nevíme, v čem jsme opravdu dobré. Máme pocit, že umíme všechno, ale nic dobře.
- Protože se neustále srovnáváme s ostatními.
- Protože dáváme přílišný důraz na to, co si o nás myslí ostatní!
NEMUSÍTE ZNÁT ODPOVĚĎ NA VŠECHNO
Hlavním znakem imposter syndromu je strach z odhalení. Jak už jsem říkala, když se představíte jménem a dodáte svůj titul, čili to, co vás definuje v pracovním nebo soukromém životě, okamžitě dostanete strach, že se vás ten dotyčný zeptá na něco z vašeho oboru a vy nebudete znát odpověď. A bude vymalováno.
Takže přátelé, nikdo, a tím myslím NIKDO nezná odpověď na všechno. V jednom podcastu Jenny Kutcher jsem slyšela skvělou radu od jejího byznys kouče: “Nemusíš vědět úplně všechno, abys byla expert. Stačí být o krok napřed, než všichni ostatní.”
Není to úžasně trefné? Přestaňte si omílat, že vaše vědomosti a znalosti jsou povrchní a tudíž si žádný úspěch nezasloužíte. Všechno, co děláte s neutuchající vášní a láskou, v tom budete vždycky lepší, než ostatní. Svým unikátním způsobem.
Proto se nebojte říct prostě a jednoduše “Já nevím.” A postupně hledejte odpovědi a vzdělávejte se. Pokaždé se najde nějaké další téma, na které nedokážete přesně odpovědět, TEĎ. Ale to není trvalý stav. Vy jdete dál a budete znát odpovědí víc a víc.
Na závěr vám řeknu tajemství – imposter syndrom nikdy zcela nepřemůžete. Kdybyste totiž o sobě nikdy nepochybovali, byli byste psychopati. Takže jde jen o to, jak tenhle syndrom usměrnit, aby vás neparalyzoval v boji za vaše sny.
DĚKUJU ZA VÁŠ ČAS, KTERÝ JSTE VĚNOVALI JAK POSLECHU PODCASTU, TAK TOMUHLE ČLÁNKU. Když budete mít jakékoli poznatky, svoje tipy nebo máte podobné zkušenosti, jako já, nebojte se o ně se mnou (a ostatními čtenářkami/posluchačkami) podělit! Od toho jsou přátelé a rodina 
A to my tady přece jsme. Sice virtuální, ale stejně silná.
Mějte nádherný týden a nenechte nic a nikoho sebrat vám vaši roli, kterou jste se svým životem rozhodli naplnit. Je to váš život, vaše role, vaše sny. Vy necháváte na téhle planetě unikátní otisk, tak ať stojí za to.
S láskou
vaše
